6 C 72/2022-32 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se domáhá po žalovaném zaplacení přirážky k jízdnému a jízdného za opakované případy jízdy bez platného dokladu. 2. Žalovaný dne 8. 10. 2021 cestoval hromadnou dopravou provozovanou [anonymizována tři slova] [právnická osoba] a nemohl se prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Žalovaný tímto jednáním porušil smluvní přepravní podmínky. Na žalovaném požaduje žalobce úhradu příplatku k jízdnému 1 500 Kč za porušení přepravního řádu a jízdného ve výši 30 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka, na kterou nereagoval. Splatnost pohledávky nastává v den provedení přepravní kontroly. 3. Žalovaný dále dne 27. 10. 2021 cestoval hromadnou dopravou provozovanou [anonymizována tři slova] [právnická osoba] a nemohl se prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Žalovaný tímto jednáním porušil smluvní přepravní podmínky. Na žalovaném požaduje žalobce úhradu příplatku k jízdnému 1 500 Kč za porušení přepravního řádu a jízdné 30 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka, na kterou nereagoval. Splatnost pohledávky nastává v den provedení přepravní kontroly. 4. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo v souladu s občanským soudním řádem doručit. 5. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Doručení žaloby i výzvy k vyjádření k postupu dle § 115a o.s.ř. považuje soud za doručené s odkazem na usnesení Ústavního soudu ČR sp.zn. II. ÚS 1308/10 Ústavní soud v nálezu uvedl, že ustanovení § 49 o. s. ř., které upravuje doručování písemností do vlastních rukou, nezasahuje do ústavně chráněných práv, vyjádřených zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny. Tato úprava od základu mění pojetí doručování podle dosavadní úpravy tím, že opouští paternalistický přístup, který jí dominoval, a naopak vychází ze zásady, že každý si má svá práva střežit především sám. Tato zásada je vyjádřena abstraktním vymezením adresy pro doručování v § 46b písm. a) o. s. ř., ze kterého vyplývá, že není principiálně významné, zda se adresát na adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Současně z tohoto ustanovení vyplývá, že je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena. Tím má také možnost eliminovat problém související s tím, že na ohlašovně nebo v místě bydliště vedeného v CEO nelze zanechat výzvu k převzetí zásilky. Jde o legitimní tlak na adresáta, aby soudu ohlásil adresu pro doručování, tedy adresu, kam lze zásilku spolehlivě doručit. 6. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listin, nečinnost účastníka na výzvu učiněnou soudem znamená souhlas s tímto postupem, žalobce tento postup navrhoval. 7. Soud provedl důkazy předložené v listinné podobě. Zápisem [číslo] o provedené přepravní kontrole prokazuje žalobce žalobní tvrzení o uskutečněné kontrole, kdy žalovaný cestoval bez platného jízdního dokladu. Kontrola se uskutečnila dne 8. 10. 2021 v čase 14:36 hod. Zápisem [číslo] o provedené přepravní kontrole prokazuje žalobce žalobní tvrzení o uskutečněné kontrole, kdy žalovaný cestoval bez platného jízdního dokladu. Kontrola se uskutečnila dne 27. 10 2021 v čase 8:37 hod. 8. Oba zápisy žalovaný podepsal. Dále byly k důkazu předloženy informace pro cestující a smluvní přepravní podmínky žalobce. Totožnost žalovaného byla při kontrolách ověřena občanským průkazem, který nebyl v době kontrol evidován jako neplatný. 9. Podle § 2550 o.z. smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 10. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující právní závěry. Žaloba je důvodná. Žalovaný použil v obou případech dopravní prostředek hromadné dopravy a při přepravní kontrole se nemohl prokázat platným jízdním dokladem. Vznikla mu tak povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému (§ 2550 o.z., § 37 odst. 5 písm. b) z.č. 266/1994 Sb. o drahách ve znění pozdějších předpisů a § 18a /2c), 3) z.č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů). Soud přihlédl ke smluvním přepravním podmínkám dopravce. Výše jízdného a přirážky je doložena tarifem provozovatele integrované dopravy. Splatnost pohledávky nastává v den realizace kontroly. Výše úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013. Podle § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud žalobě z výše uvedených důvodů vyhověl. Lhůta splatnosti byla stanovena podle § 160/1 o.s.ř. 11. Další odůvodnění rozsudku s odkazem na ust. § 157/4 o.s.ř. odpadá. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože žalobce byl v tomto sporu plně úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč podle položky 2 bod 1 sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb.), odměna za zastupování advokátem ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní pomoci po 200 Kč, paušální náhrada podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl.č. 177/1996 Sb. za 3 úkony po 100 Kč a 21% daň z přidané hodnoty, celkem tedy 1 489 Kč a jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 /1 o.s.ř.) Náklady jsou splatné ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. 13. Soud přiznal odměnu podle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. z následujících důvodů: Žaloba je považována za žalobu“ formulářovou“, neboť žalobce podává obdobné žaloby opakovaně, na formulářovém ustáleném vzoru, ve kterém uvádí shodná skutková tvrzení, lišící se pouze konkrétními údaji o osobě žalovaného, údajích o místu a čase kontroly. Žaloby se týkají právně obdobných věcí. Tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Nejedná se o žalobu, která by byla individuálně koncipovaným návrhem vždy novým pro konkrétní právně a skutkově odlišnou věc. Použití uvedeného ustanovení citované vyhlášky nevede ve svých důsledcích k porušení listiny základních práv a svobod a není rozporu s ústavou garantovaným právem na právní pomoc.