15 C 146/2023-20 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce uzavřel dne [datum] s žalovaným smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] na základě které zajišťoval žalobce žalovanému služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu, a to až do [datum], kdy byla tato smlouva ukončena. V souladu s čl. 4 zvláštních podmínek pro službu Kombinované televize [anonymizována dvě slova] žalobce měl žalovaný povinnost do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobci pronajatá technická zařízení, a to 2x set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno] a sériové číslo [anonymizováno], 2x přístupová karta [číslo] [číslo]. Tato technická zařízení, která žalovaný od žalobce převzal, což stvrdil svým podpisem na smlouvě, v rozporu se svými povinnostmi žalovaným žalobci po ukončení smlouvy nevrátil, v důsledku čehož vznikl žalobci dle smlouvy nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za nevrácení každého set-top box/CA modul a ve výši 1 500 Kč za nevrácení každé přístupové karty. Žalovaný byl vyzván dne [datum] a dne [datum] k vrácení technických zařízení a zaplacení smluvní pokuty. Žalobce se tak domáhal na žalovaném zaplacení částky ve výši 13 000 Kč z titulu nezaplacené smluvní pokuty, na kterou žalobci vznikl nárok v důsledku porušení povinnosti žalovaného vrátit poskytnutá technická zařízení. Dále požadoval zákonný úrok z prodlení z částky 13 000 Kč od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. 3. Jelikož žalobce již v žalobě samé souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, vyzval soud žalovaného, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že se žalovaný ve stanovené lhůtě k navrhovanému postupu soudu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky. 4. Žalobce svá tvrzení prokázal listinami - Smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] výzvou k vrácení technického zařízení a úhradě smluvní pokuty, zvláštními podmínkami pro službu Kombinované televize [anonymizována dvě slova], předžalobní výzvou a podacím archem. Tyto listiny prokazují, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací. Nedílnou součástí smlouvy byly i zvláštní podmínky pro službu Kombinované televize [anonymizována dvě slova]. Na základě specifikované smlouvy žalobce žalovanému zapůjčil technická zařízení (2 set-top boxy/CA a 2 přístupové karty). Žalovaný byl povinen v případě ukončení smlouvy vrátit žalobci zapůjčená technická zařízení nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy. V opačném případě byl žalovaný povinen uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 13 000 Kč (5 000 Kč při nevrácení zapůjčeného (každého jednotlivého) Technického zařízení a 1 500 Kč nevrácení karty). Smlouva byla ukončena dne [datum]. Žalovaný zapůjčená zařízení ve lhůtě 10 dnů nevrátil. Žalovaný tak neučinil ani po výzvě žalobce. Žalovaný neuhradil žalobci smluvní pokutu, k jejímuž zaplacení ho žalobce opakovaně vyzýval. 5. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 6. Podle § 1970 z.č. 89/2012, Sb. Občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 8. S ohledem na výše citované právní normy a na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce takto: 9. V dané věci má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací, na základě které žalobce zapůjčil žalovanému 2 set-top boxy a 2 přístupové karty. Žalovaný byl v případě ukončení smlouvy povinen tato zařízení vrátit žalobci do 10 dnů ode dne ukončení smlouvy. Smluvní strany si sjednaly smluvní pokutu v případě porušení těchto povinností ze strany žalovaného. Smlouva byla ukončena, žalovaný ani po výzvě žalobce výše specifikovaná zařízení nevrátil. Žalobci vznikl nárok na úhradu smluvní pokuty, která dle smlouvy činila celkem 5 000 Kč za každý nevrácený set-top box a 1 500 Kč za každou nevrácenou přístupovou kartu. Žalovaný však nedostál své povinnosti uhradit sjednanou smluvní pokutu žalobci. Výše žalobního nároku ostatně nebyla v průběhu řízení ze strany žalovaného nikterak rozporována, kdy bylo pouze a jen na žalovaném, aby uhrazení žalobní pohledávky žalobci tvrdil a současně taktéž i prokázal. Žalovaný takto nepostupoval a soud tuto skutečnost za prokázanou nemá. S ohledem na skutečnost, že se žalovanému nepodařilo prokázat splnění svých smluvních povinností, soud žalobci žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku, představující neuhrazenou smluvní pokutu, uložil splnit v rozsahu požadovaném žalobcem, a to v obecné třídenní pariční lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., a to včetně úroku z prodlení, jehož výši a počátek splatnosti soud shledává se zákonem souladnou, neodporující skutkovým zjištěním soudu. 10. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože byl žalobce ve věci plně úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč dle položky 2 písm. a) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., odměny za zastupování advokátem v celkové výši 750 Kč, tj. za 2 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) a 1 úkon právní služby po 150 Kč (jednoduchá výzva k plnění) dle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 3 režijních paušálů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč a 21% DPH, celkem tedy 2 070,50 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce účastníka. 11. Soud přiznal odměnu podle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. z následujících důvodů: Žaloba je považována za žalobu“ formulářovou“, neboť žalobce podává obdobné žaloby opakovaně, na formulářovém ustáleném vzoru, ve kterém uvádí shodná skutková tvrzení, lišící se zásadně pouze konkrétními údaji o osobě žalované, čísle smlouvy, typu pronajatého zařízení, datu ukončení smlouvy a výše vyúčtované smluvní pokuty. Žaloby se týkají právně obdobných věcí. Tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Nejedná se o žalobu, která by byla individuálně koncipovaným návrhem vždy novým pro konkrétní právně a skutkově odlišnou věc. Použití uvedeného ustanovení citované vyhlášky nevede ve svých důsledcích k porušení listiny základních práv a svobod a není rozporu s ústavou garantovaným právem na právní pomoc.