15 C 24/2023-33 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal proti žalované, aby soud určil, že zletilý [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], žije od [datum] do současnosti ve společně hospodařící domácnosti u otce [celé jméno žalobce], narozeného [datum], a nezletilý [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], žije od [datum] do současnosti rovněž ve společně hospodařící domácnosti u otce. Žalobce uvedl, že důvodem pro podání této žaloby na určení společně hospodařící domácnosti je uplatnění daňových bonusů na společné děti dle § 35c zákona o daních z příjmů a absence jakékoli kooperace v této souvislosti ze strany žalované jakožto matky jejich společných dětí. Dále žalobce uvedl, že v roce 2022 došlo k přestěhování dvou společných dětí, nezl. [jméno] a již zletilého [jméno] k otci, tedy k žalobci. [jméno] se k žalobci přestěhoval v průběhu ledna 2022 a od té doby bydlí u něho a má u něho i trvalé bydliště. Dne [datum] nabyl [jméno] plnoletosti. Nezletilý [jméno] přešel do péče žalobce z rozhodnutí soudu ze dne [datum], ovšem u žalobce bydlel již celé letní prázdniny. Žalobce žalovanou požádal o potvrzení ohledně změny daňového zvýhodnění na děti. Žalovaná mu však odepsala, že si nezletilého [jméno] bude uplatňovat 9 měsíců a [jméno] dokonce 12 měsíců z roku 2022, což se však dle žalobce neshoduje s realitou. Žalobce zaslal žalované svůj nesouhlas i čestná prohlášení, která deklarovala přestěhování obou dětí. Vzhledem k nemožnosti se jakkoli domluvit, zaslal žalobce žalované v této souvislosti i předžalobní výzvu. Jelikož se se žalovanou nedohodli, nezbylo žalobci než se obrátit na soud, aby určil v tomto případě společně hospodařící domácnost. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že s žalobou nesouhlasí. Uvedla, že rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne [číslo], č.j. [číslo jednací] byli nezletilý (dnes již zletilý) [jméno] [celé jméno žalobce], nezletilá [jméno] [příjmení] a nezletilý [jméno] [celé jméno žalobce], svěřeni po dobu do rozvodu a pro dobu po rozvodu do péče matky. Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 6.9.2022, [číslo jednací] byl nezletilý [jméno] [celé jméno žalobce] svěřen do péče otce. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Co se týká prázdnin roku 2022, umožnila žalovaná nezletilému [jméno] kontakt se žalobcem dle jeho vůle, ale nechtěla, aby přešel do jeho výlučné péče, počítala, že nezletilý [jméno] zůstane u ní. Následně však nezletilého [jméno] nechtěla dál trápit protahováním soudních jednání a tedy souhlasila nakonec se změnou péče. Do té doby (změny soudního rozhodnutí) byl však stále v platnosti rozsudek ze dne [datum] a nezletilý [jméno] byl tedy v její péči. Žalovaná s ohledem na uvedené navrhla, aby soud žalobu zamítl. 3. Soud vyzval žalobce a žalovanou, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se žalobce a žalovaná ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce i žalovaná soudu sdělili, že souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání. 4. Soudu byly předloženy tyto listinné důkazy - Potvrzení zaměstnavatele druhého z poplatníků pro uplatnění nároku na daňové zvýhodnění pro účely podání přiznání k dani z příjmů fyzických osob, předžalobní výzva, čestné prohlášení [jméno] [celé jméno žalobce], Čestné prohlášení žalobce, Potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti, sražených zálohách na daň z těchto příjmů a daňové zvýhodnění, výpisy z banky – platby [jméno] za období 5/ 2022 až [číslo], výpisy z banky – platba obědů a telefonu za měsíc září 2022 nezletilému [jméno]. Z těchto listinných důkazů soud nezjistil žádná pro posuzovanou věc relevantní skutková zjištění. Oba účastníci dále navrhovali provést důkaz rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 6.9.2022, č.j. [číslo jednací]. Se zřetelem na skutkové a právní posouzení věci, které bude vysvětleno níže, dospěl soud opět k závěru, že tento důkaz by nemohl přinést z hlediska výsledku řízení žádné právně významné skutkové zjištění, proto tento důkaz neprovedl. 5. Podle ustanovení § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 6. Žalobce se v daném případě domáhal určení, že zletilý [jméno] [celé jméno žalobce] žije od [datum] do současnosti ve společně hospodařící domácnosti u žalobce, a nezletilý [jméno] [celé jméno žalobce] žije od [datum] do současnosti rovněž ve společně hospodařící domácnosti u žalobce, tedy jinak řečeno domáhal se určení právní skutečnosti. V tomto směru je třeba konstatovat, že předmětem určovací žaloby (přesněji předmětem procesního nároku, který je uplatňován žalobou na určení) může být pouze existence či neexistence právního poměru nebo práva. Při uvádění určovacích žalob do našeho právního řádu byl zamítnut pokus o rozšiřování těchto žalob i na určování pouhých právních skutečností ([příjmení], Soustavný úvod, II. díl, s. 17). Již na počátku minulého stol. proto vídeňský Nejvyšší soud judikoval, že při určovacích žalobách musí jít vždy o určení povinnostního vztahu, nikoliv o zjištění pouhé okolnosti skutkové, třebas by tato byla spornou (Právník 1903, s. 313, NS z [datum], [číslo]). Omezení předmětu určovací žaloby pouze na právní poměr nebo právo není bezdůvodné; žaloba na určení existence jednotlivých právních skutečností není totiž zpravidla způsobilá zjednat pevný základ pro právní vztahy procesních stran, a nemůže tak sloužit předcházení dalším sporům (procesní ekonomii a prevenci). Procesní nárok na určení pouhé právní skutečnosti tak nemá, nestanoví-li zákon výjimečně jinak, v právním řádu oporu. K tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18.11.2009, sp.zn. 22Cdo 4647/2008 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11.5.2000, sp.zn. 22Cdo 2568/98. V daném případě by výrok soudu, jímž by bylo určeno, že dvě děti žalobce žijí od určitého data do současnosti ve společně hospodařící domácnosti u žalobce, nestanovil nic o právním vztahu či právu k této věci. Šlo by pouze o určení existence určité právní skutečnosti, jež by samo o sobě nedeklarovalo žádný právní vztah či právo. Jak bylo uvedeno výše, určení existence právní skutečnosti rozhodnutím soudu přichází v úvahu jedině tehdy, jestliže to zákon připouští, což však není tento případ. Žaloba tedy nesplňovala předpoklady, které zákon klade na určení podle ustanovení § 80 o. s. ř., neboť se netýkala existence nebo neexistence práva nebo právního vztahu, ani neměla oporu v žádném z ustanovení platného práva. Proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl. 7. Jelikož byla žalovaná ve věci plně úspěšná, měla by právo na náhradu nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Jelikož však žalovaná v rámci svého vyjádření k žalobě výslovně ničeho nepožadovala, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.