5 C 20/2023-25 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce podal proti žalovanému žalobu o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce uzavřel jako věřitel se žalovaným jakožto dlužníkem elektronicky dne [datum] smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který byl žalovaný povinen vrátit nejpozději do [datum]. Žalovaný z poskytnutého úvěru nic nezaplatil. Žalobce touto žalobou požaduje pouze vrácení dosud nesplacené jistiny úvěru, který žalovanému poskytl. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Soud dospěl k názoru, že věc lze projednat a rozhodnout bez nařízení soudního jednání, pouze na základě důkazů předložených žalobcem. Účastníci s tímto postupem soudu souhlasili. 3. Ze Smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne [datum] a přehledu transakcí soud zjistil, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] [IČO] žalovanému poskytl úvěr ve výši ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve 12 měsíčních splátkách po 2 700 Kč měsíčně. 4. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud dále zjistil, že původní věřitel společnost [právnická osoba], [IČO] postoupena pohledávku za žalovaným žalobci a toto postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dne [datum]. Současně byl žalovaný vyzván k zaplacení žalované pohledávky a jejího příslušenství. 5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. V souzeném případě se žalobce po žalovaném domáhá podle shora citovaného ustanovení vrácení poskytnutých finančních prostředků a zaplacení úroků. Žaloba je zcela důvodná. 7. Soud považuje za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným Smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytl částku 20 000 Kč. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr žalobci tak, jak se zavázal ve Smlouvě o úvěru, čímž porušil smluvní ujednání mezi účastníky řízení. Žalovaný neprokázal, že z poskytnuté částky 20 000 Kč cokoliv vrátil. Požadavek žalobce na vrácení dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč je tedy zcela důvodný. 8. Podle § 1970 z.č. 89/2012, Sb. Občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle uzavřené Smlouvy má žalobce nárok na zákonný úrok z prodlení ode dne vzniku prodlení se zaplacením úvěru až do zaplacení. 9. O nákladech řízení účastníků soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Protože žalobce žalovanému nejméně 7 dnů před podáním žaloby zaslal na adresu pro doručování výzvu k zaplacení, jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a odst. 1 o.s.ř. Výše odměny za zastupování žalobce je vypočtena podle § 7 vyhl. č. 177/96 Sb.. Žalobci soud přiznal právo na náhradu odměny zástupce za 3 úkony po 1 900 Kč, náhradu za 3 režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, dále náhradu 21 % DPH a náhradu zaplaceného soudního poplatku 800 Kč. Výše odměny za zastupování žalobce je vypočtena podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/96 Sb., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce.