8 C 250/2022-37 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 13.186,46 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 10.000 Kč, současně byla žalovanému poskytnuta kreditní karta, jejímž prostřednictvím byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky. Čerpaný úvěr se žalovaný zavázal splácet v měsíčních minimálních splátkách ze sjednané procentuální výše 2,00 % z částky, která byla vyčerpána v předcházejícím měsíci, z vyúčtovaných nedoplatků, z částek po splatnosti a z částky přečerpání úvěrového rámce. Žalovaný průběžně čerpal peněžní prostředky prostřednictvím kreditní karty, sjednané splátky však nehradil řádně a včas, právní předchůdce žalobce využil svého práva a dne [datum] smlouvu ukončil a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, která činila 13.680,75 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem z [datum]. Žalovaný na svůj dluh až dosud ničeho neuhradil. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě Smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] úvěrový rámec ve výši 10.000 Kč, současně byla žalovanému poskytnuta kreditní karta, jejímž prostřednictvím byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky. Žalovaný průběžně čerpal peněžní prostředky prostřednictvím kreditní karty, sjednané splátky však nehradil řádně a včas, právní předchůdce žalobce využil svého práva a dne [datum] smlouvu vypověděl a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky 13.680,75 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem z [datum]. Žalovaný neprokázal, že by z poskytnutého úvěru cokoliv vrátil. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. 6. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 8. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce v řízení prokázal, že uzavřel se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovanému poskytl úvěrový rámec do 10.000 Kč čerpaný prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný nesplácel poskytnutou částku žalobci tak, jak se zavázal ve smlouvě o úvěru, čímž porušil smluvní ujednání mezi účastníky řízení a úvěr se stal splatným. Vedle nároku na uhrazení poskytnuté částky ve výši 9.886,46 Kč žalobci vznikl rovněž nárok na uhrazení poplatků spojených s čerpáním úvěru ve výši 3.300 Kč. Vzhledem k uvedenému tak soud žalobci přiznal právo na zaplacení částky ve výši 13.186,46 Kč, úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1.489 Kč Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (200 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 600 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobkyně tj. 300 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 189 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Soud se při svém rozhodování řídil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50.000 Kč. 10. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. jako třídenní.