8 C 97/2023-55 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 20.151,37 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si sjednali vedení běžného účtu a dále poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit s úvěrovým limitem ve výši 15.000 Kč. Tvrdil, že žalovaný průběžně čerpal peněžní prostředky prostřednictvím, avšak překročil povolený úvěrový limit, čímž ke dni [datum] vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši 18.351,37 Kč. Proto právní předchůdce žalobce využil svého práva a dne [datum] smlouvu ukončil a debetní zůstatek převedl na nově otevřený úvěrový účet. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem. Žalovaný na svůj dluh až dosud ničeho neuhradil. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě Smlouvy o bankovních produktech a službách z [datum] úvěrový rámec ve výši 15.000 Kč. Žalovaný čerpal poskytnuté peněžní prostředky, sjednané podmínky úvěru však neplnil řádně včas, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši 18.351,37 Kč. Právní předchůdce žalobce poté využil svého práva a dne [datum] smlouvu vypověděl, pohledávku zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky 20.151,37 Kč zahrnující vedle jistiny i smluvní poplatky ve výši 1.800 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem z [datum]. Žalovaný neprokázal, že by z poskytnutého úvěru cokoliv vrátil. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. 6. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 8. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce v řízení prokázal, že uzavřel se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovanému poskytl úvěrový rámec do 15.000 Kč. Žalovaný nesplácel poskytnutou částku žalobci tak, jak se zavázal ve smlouvě o úvěru, čímž porušil smluvní ujednání mezi účastníky řízení a úvěr se stal splatným. Vedle nároku na uhrazení poskytnuté částky ve výši 18.351,37 Kč žalobci vznikl rovněž nárok na uhrazení sankčních poplatků ve výši 1.800 Kč souvisejících s vedením nepovoleného debetního zůstatku. Vzhledem k uvedenému tak soud žalobci přiznal právo na zaplacení částky ve výši 20.151,37 Kč, úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně úspěšný žalobce, má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2.259 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 807 Kč, dále odměna advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (300 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 900 Kč (tj. za 3 úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé) dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 300 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 252 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 2.259 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně totožným žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce. 10. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. jako třídenní.