10 C 229/2024-33 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že smlouva o úvěru byla uzavřená se společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , sídlem , adresa, . Pohledávka od původního věřitele byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni. Původní věřitel poskytl žalované celkem , hodnota, Kč v platbách 2 000 Kč dne , datum, , 1 000 Kč dne , datum, , 2 500 Kč, dne , datum, , 8 000 Kč dne , datum, , 3 000 Kč dne , datum, , 1 550 Kč dne , datum, , 500 Kč dne , datum, , 600 Kč dne , datum, , 700 Kč dne , datum, a 1 100 Kč dne , datum, , a to bankovním převodem na účet žalované. Žalobkyně požaduje žalovanou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, jelikož mezi původním věřitelem a žalovanou probíhala jednání o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, ale uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna doložit. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dne , datum, .2. V řízení soud vyzval žalovanou k zaplacení žalované částky elektronickým platebním rozkazem ze dne , datum, , č. j. EPR , Anonymizováno, , který byl žalované doručen , datum, . Žalovaná následně v zákonné lhůtě podala odpor, který nijak neodůvodnila a ani v zákonné lhůtě nedoplnila.3. Pokud se týče aktivní věcné legitimace žalobkyně, pak tuto má soud ve vztahu k žalované za osvědčenou, a to vzhledem ke skutečnosti, že žalované bylo postoupení pohledávek postupiteli oznámeno, a to dopisem ze dne , datum, (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. 31 Cdo 1328/2007).4. Součástí platebního rozkazu byla i výzva dle § 114b zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), aby se žalovaná pro případ podání odporu ve věci vyjádřila ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu s tím, že ve vyjádření je povinna uvést, zda nárok žalobkyně uznává, popřípadě zda nárok uznává jen zčásti nebo co do základu. Žalovaná byla poučena, že uzná-li nárok, rozhodne soud na tomto základě o věci samé (o její části nebo o jejím základu) rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 1 o. s. ř.). Dále byla žalovaná poučena, že jestliže nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, je povinna ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě, označit důkazy k prokázání svých tvrzení. K vyjádření musí připojit listiny, na něž se ve svém vyjádření odvolává. Nemůže-li žalovaná podat ve stanovené lhůtě písemné vyjádření ve věci samé, je povinna před uplynutím stanovené lhůty sdělit soudu, jaký vážný důvod jí v tom brání. Na výzvu soudu je povinna tvrzený vážný důvod prokázat. Žalovaná byla dále poučena, že jestliže se bez vážného důvodu ve věci samé včas písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává. Soud proto ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.).5. Podle § 153a odst. 2 o. s. ř., rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).6. Podle § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6).7. Podle § 157 odst. 3 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku pro uznání nebo rozsudku pro zmeškání uvede soud pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání nebo rozsudkem pro zmeškání.8. Vzhledem k tomu, že se nejedná o věc, ve které nelze uzavřít a schválit smír a vzhledem k tomu, že žalovaná svůj odpor nikterak neodůvodnila a nedoplnila, soud rozhodl při splnění zákonných podmínek dle § 153a o.s.ř. rozsudkem pro uznání. Lhůtu k plnění určil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně plně úspěšná žalobkyně má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 290 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 838 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (300 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 900 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 3 x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobkyně, tj. 300 Kč. Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 2 290 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně.