10 C 237/2024-52 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dlužné částky spolu s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, . Na základě smlouvy bylo žalovanému otevřeno povolené přečerpání běžného účtu, na jehož základě byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr až do úvěrového limitu ve výši 20 000 Kč. Žalovaný převzal závazek tento úvěr splatit v 36 měsíčních anuitních splátkách ve výši 763 Kč splatných vždy 15. dne v měsíci. Nedílnou součástí Smlouvy byly obchodní podmínky. Žalobkyně byla oprávněna prohlásit úvěr a veškeré další dosud nesplatné pohledávky z úvěru nebo jejich část za okamžitě splatné, a to v případě porušení smlouvy žalovaným. Žalovaný své závazky ze smlouvy neplnil řádně. Žalobkyně tak využila svého práva a prohlásil veškeré pohledávky z úvěru za splatné ke dni , datum, . Žalobkyně tak v souladu s výše uvedeným požaduje po žalovaném částku ve výši 22 273,31 Kč, která se skládá z:dlužná jistina: 17 989,99 Kč, kapitalizovaný běžný úrok: 2 415,6 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení: 867,72 Kč, poplatky: 1 000 Kč. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne , datum, .2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval.3. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítali, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:5. Ze Smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , datum, včetně úvěrových podmínek ve znění dodatku ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni, včetně souvisejících poplatků a dalšího příslušenství.6. Z Výpisů z účtů soud zjistil, jak byl úvěr čerpán a jak žalovaný poskytnutou částku splácel.7. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne , datum, má soud za prokázané, že bylo žalovanému oznámeno, že vzhledem k tomu, že řádně neplnil podmínky smlouvy, žalobkyně musela přistoupit k zesplatnění úvěru.8. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, má soud za prokázané, že byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky.9. Provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, v řízení nebyly nijak relevantně zpochybněny. Soud v této situaci hodnotí důkazy jako dostatečné a pokládá skutkový stav za jednoznačně zjištěný, odpovídající žalobním tvrzením.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od , datum, , Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.12. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když s ohledem na § 2395 a násl. o. z. soud dovozuje, že jednáním a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení. Žalobkyně plnila svou povinnost ze zmíněné smlouvy o úvěru poskytnutím peněžních prostředků a žalovanému tak vznikla povinnost tyto peněžité prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok, případný úrok z prodlení a stanovené a účtované poplatky.13. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. např. komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. , adresa, : , právnická osoba, .Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobkyně na úhradu jistiny, pak bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že úvěrovému věřiteli uhradili další splátky nad rámec tvrzený žalobkyní. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobkyní za prokázané, žalovaný ostatně tuto skutečnost ani nerozporoval.14. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobkyně co do průběhu splácení úvěru žalovaným výši žalobního nároku, a to s ohledem na shora zjištěný skutkový stav, zejména pak sjednané úrokové zatížení a účtované poplatky, když dospěl po matematickém propočtu - vycházeje ze smluvního ujednání účastníků a zákonné právní úpravy reglementované obchodním zákoníkem - k závěru, že žalobní nárok ve výši, jež byl žalobou uplatněn, je důvodným. Pokud jde o požadavek žalobkyně na úhradu dlužné úvěrové částky, pak tato odpovídá skutkových zjištěním soudu. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že úvěrovému věřiteli uhradil další splátky nad rámec tvrzený žalobkyní. Žalovaný takto nepostupoval a úhradu žalobní pohledávky žalovaným soud za prokázanou nemá. S ohledem na výše uvedené bylo na místě žalobě cele vyhovět. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit zásadně do tří dnů od právní moci rozsudku.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšná žalobkyně má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 252 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (500 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 1 500 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 3 x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobkyně, tj. 300 Kč. Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 378 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 2 252 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.