14 C 180/2024-72 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 58 765,16 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne , datum, byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Tuto celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit v 78 pravidelných týdenních splátkách po 851 Kč. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když na svůj dluh neuhradil ničeho a právnímu předchůdci žalobce vzniklo v souladu se smlouvou právo na zaplacení celé dlužné částky, která kde dni , datum, činila 82 253,27 Kč bez příslušenství. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z , datum, právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem. Roční procentní sazba nákladů (dále také jako „RPSN“) sjednané ve smlouvě představuje pouze jeden z řady ekonomických ukazatelů výhodnosti úvěru, který slouží k usnadnění spotřebiteli posoudit výhodnost jednotlivých úvěrů. V uzavřené smlouvě není výše úroků a nákladů v rozporu s dobrými mravy. Právní předchůdce žalobce řádně úvěruschopnost žalovaného posoudil. Navíc neprokázání splnění zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost nevede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobce neuznává, jelikož žalobce dostatečně neprověřil jeho úvěruschopnost při uzavření smlouvy a celá smlouva je taktéž v rozporu s dobrými mravy, což v důsledku činí smlouvu absolutně neplatnou. RPSN uvedené ve smlouvě převyšuje více než 18krát průměrnou roční procentní sazbu nákladů poskytovanou bankovními institucemi, což je v rozporu s judikaturou soudů, která stanoví strop maximálně 4násobek.3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, ) smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 30 000 Kč. Smluvní strany si, že žalovaný zaplatí 24.177,00 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 22,44 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1.500,00 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8.286,00 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že úvěr spolu s poplatkem právnímu předchůdci žalobce vrátí, a to v 78 pravidelných týdenních splátkách po 851 Kč, počínaje 5. kalendářním dnem následujícím po datu uzavření smlouvy.4. Z karty zákazníka k žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný ke dni žádosti o úvěr byl zaměstnán jako prodavač s čistým měsíčním příjmem 11 354 Kč, když dalším jeho příjmem domácnosti je 25 000 Kč, má další spotřebitelský úvěr u jiné společnosti se splátkami 2 000 Kč, další odhadované měsíční výdaje má ve výši 3 000 Kč, k tomu nepředložil žádné dokumenty.5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamem postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce mimo jiné i pohledávku za žalovaným z výše uvedené smlouvy o úvěru.6. Oznámením o postoupení pohledávek z , datum, a podacím lístkem z má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že postoupil pohledávky za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru na žalobce.7. Z potvrzení o převzetí hotovosti soud zjistil, že žalovaný naposledy uhradil 1 600 Kč dne , datum, .8. Účastníci učinili nesporným, že na základě smlouvy bylo poskytnuto v hotovosti 30 000 Kč žalovanému, přičemž bylo ve dvou splátkách zaplaceno 3 302 Kč žalovaným na tento dluh.9. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne , datum, žalovaný a právní předchůdce žalobce uzavřeli Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem ve výši 20.147 Kč v 78 pravidelných týdenních splátkách po 851 Kč, počínaje 5. kalendářním dnem následujícím po datu uzavření smlouvy. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil 3 302 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne , datum, a ke dni splatnosti úvěru žalovaný dlužil žalobci na zbývající část dlužného úvěru 26 698 Kč a na dlužném poplatku 21.161,40 Kč. Před uzavřením uvedené smlouvy právní předchůdce žalobce prováděl šetření za účelem posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ze kterého zjistil, že žalovaný byl zaměstnán jako prodavač s čistým měsíčním příjmem 11 354 Kč, když dalším jeho příjmem domácnosti je 25 000 Kč, má další spotřebitelský úvěr u jiné společnosti se splátkami 2 000 Kč, další odhadované měsíční výdaje má ve výši 3 000 Kč, k tomu nepředložil žádné dokumenty. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, právní předchůdce žalobce shora uvedené pohledávky za žalovaným postoupil na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne , datum, . Žalovaný však přes výzvy žalobce na své dluhy ničeho neuhradil.10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.19. V daném případě, navzdory tomu, že šetření za účelem posouzení schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet provedeno bylo, nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že samotné posouzení schopnosti spotřebitelský úvěr splácet nebylo provedeno s odbornou péčí, resp. bylo pouze formální a účelové. Vycházelo pouze z údajů, které poskytl žalovaný. Žalobce přitom soudu nedoložil listiny, kterými by bylo možné ověřit pravdivost v zákaznické kartě uvedených údajů o výši nákladů