5 C 68/2024-48 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce podal proti žalované žalobu o zaplacení částky celkem , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky , částka, od , Anonymizováno, do zaplacení. V žalobě uvedl, že žalobce poskytl dne , Anonymizováno, žalované prostřednictvím webových stránek žalobce úvěr ve výši , částka, . Za úvěr se žalovaná zavázala zaplatit souhrnný neměnný úrok ve výši 40 % p.m. jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná porušila úvěrovou smlouvu, nedodržela sjednané splátky. Z poskytnutého úvěru zaplatila nic nezaplatila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání soudu se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Žalobce svoji účast u soudního jednání omluvil, souhlasil, aby proběhlo v jeho nepřítomnosti. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a potvrzení o provedené platbě si soud ověřil tvrzení žalobce o poskytnutí částky , částka, žalované.3. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.4. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen jako „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle § 86 odst. 2 s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.8. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platné proto, že ze strany žalobce, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. Posouzení schopnosti žalované úvěr splácet žalobce dokládá pouze kopiemi výpisů z účtu žalované. Z těchto listin však nelze zjistit, jaké byly skutečné příjmy žalované, jaké byly její osobní a majetkové poměry, zda žalovaná měla jiné závazy a zda je řádně plnila. Protože žalobce pečlivě před uzavřením smlouvy neposoudil schopnosti žalované úvěr splácet, považuje soud úvěrovou smlouvu za neplatnou. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jde o neplatnost absolutní podle § 588 o.z. vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud byl proto povinen zabývat se otázkou platnosti smlouvy i bez návrhu žalované.9. Protože žalovaná ve sjednané lhůtě ani později žalobci z poskytnutého úvěru ve výši , částka, dosud nic nevrátila, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatila o částku , částka, (§ 2991 o. z.). Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit částku , částka, , představující bezdůvodné obohacení.10. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soud uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítl. Žalobce z důvodu neplatnosti smlouvy nemá nárok na zaplacení poplatků za poskytnutí úvěru, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ani na zaplacení smluvní pokuty. Z důvodu neplatnosti smlouvy soud žalobci nepřiznal ani úroky z prodlení neboť splatnost jistiny na základě dohody stran (§ 87 odst. 1 s.ú), ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala. Nemohl tudíž vzniknout nárok žalobce na zákonné úroky z prodlení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu , spisová značka, ). Ve zbývajícím rozsahu žalobou uplatněný nárok soud zamítl.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř.. Protože úspěch žalobce představuje přibližně pouze polovinu žalovaného nároku (za neúspěch je nutno považovat i zamítnutí žaloby co do úroku z prodlení), nemohl soud žalobci přiznat náhradu nákladů soudního řízení. Žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Soud tedy o nákladech řízení rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.