8 C 141/2024-46 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 12.973 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že mezi žalovaným a žalobcem byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce poskytl na účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 9.200 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně s příslušnými poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 2.670 Kč, poplatkem za službu Klidné spaní ve výši 110 Kč a poplatkem za volitelnou službu „, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč. Současně si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný však svoji povinnost vrátit poskytnutý úvěr ve stanové době nesplnil. Jelikož žalovaný svůj závazek ze smlouvy nesplnil, když ke dni splatnosti na svůj dluh ničeho neuhradil, domáhá se žalobce na žalovaném uhrazení shora uvedené částky.2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, kdy tvrdil, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná s ohledem na skutečnost, že nebyla dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalovaného.3. Po provedeném řízení dospěl soud z hlediska skutkového stavu věci k následujícím závěrům. Žalovaný prostřednictvím internetových stránek žalobce , Anonymizováno, provedl svoji registraci na těchto internetových stránkách a seznámil se se závazky plynoucími ze smlouvy. Žalovaný následně zažádal žalobce prostřednictvím webových stránek o poskytnutí úvěru ve výši 9.200 Kč. Žalobce poskytnutí úvěru schválil, aniž prováděl řádné šetření, kterým by provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele, když vycházel vesměs z údajů poskytnutých žalovaným bez dalšího ověření (prokazuje výpis o posouzení úvěru na č.l. 27). Následně dne , datum, žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl bankovním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, dne , datum, peněžní prostředky ve výši 9.200 Kč. Žalovaný byl dle smlouvy povinen poskytnutý úvěr vrátit do , datum, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2.670 Kč a poplatkem za volitelné služby ve výši 165 Kč a 110 Kč (prokazují smlouva o úvěru na č.l. 21-22 a přehled bankovních transakcí na č.l. 30). Žalovaný však v době splatnosti ani poté na dlužnou pohledávku žalobci ničeho neuhradil.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.6. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen jako „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.12. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, zda ze strany žalobce došlo k řádnému posouzení schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, když žalobce v tomto směru soudu nepředložil žádné relevantní důkazy, kterými by doložil, že se otázkou příjmů a závazků žalovaného skutečně zabýval. Z předložených důkazů je zřejmé, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházelo v podstatě pouze z údajů poskytnutých žalovaným a zaměřilo se zejména na příjmovou stranu žalovaného. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalovaného jeho právní předchůdce postupoval s odbornou péčí.13. Pokud právní předchůdce žalobce přesto poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.14. Žalobce dle smlouvy žalovanému poskytl dne , datum, částku 9.200 Kč, kterou měl žalovaný žalobci vrátit do , datum, společně s poplatky ve výši 2.945 Kč. Žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, čímž se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil. Soud mu proto dle § 2991 o. z. uložil povinnost vrátit žalobci jistinu ve výši 9.200 Kč představující bezdůvodné obohacení (výrok II. rozsudku).15. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soudu nezbylo, než uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítnout, neboť k ujednáním, ve kterých se žalovaný zavázal uhradit smluvní úrok a smluvní poplatky, nebylo pro neplatnost smlouvy možné přihlédnout. V případě uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení soud vyšel z ustálené soudní praxe kladoucí důraz na zvýšenou ochranu spotřebitele, dle které je spotřebitel povinen vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož se spotřebitel po tuto dobu nemůže dostat do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemohl poskytovateli úvěru vzniknout ani nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Soud proto nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodný zamítl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že v převážné části předmětu řízení úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 901 Kč, kdy soud přiznal žalobci nárok na 40 % celkových nákladů řízení (2.252 Kč), když od 70 % úspěchu žalobce odečetl 30 % úspěchu žalovaného. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (300 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 900 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zást