8 C 58/2024-71 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 42.096,91 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne , datum, byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, . uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 29.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v 48 měsíčních splátkách po 1.767 Kč včetně měsíčního poplatku za pojištění schopnosti splácet. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradil dne , datum, a právnímu předchůdci žalobce vzniklo v souladu se smlouvou právo na zaplacení celé zbývající dlužné částky, která na zbývající část dlužného úvěru činila 28.664,79 Kč, na dlužném poplatku 4.079,68 Kč, na poplatku za pojištění 434 Kč a na smluvní pokutě 8.921,44 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z , datum, právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem.2. Podáním ze dne , datum, vzal žalobce žalobu zpět v části, kterou se domáhal na žalovaném zaplacení 2.421,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1.949,80 Kč od , právnická osoba, . 2023 do zaplacení. Soud proto řízení v souladu s § 96 odst. 1 o.s.ř. v požadovaném rozsahu zastavil (výrok I. rozsudku). Současně k výzvě soudu tvrdil, že vzhledem k tomu, že se na žalovaném domáhá zaplacení pouze úroku ve výši 29,91 % ročně, nelze původně sjednanou úrokovou sazbu ve výši 57,3 % ročně považovat za nepřiměřenou.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. K jednání soudu se bez řádné a včasné omluvy nedostavil.4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru č. , hodnota, a z Přílohy č. , hodnota, k Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne , datum, a z oznámení o schválení úvěru z , datum, a informací o pojištění soud zjistil, že žalobce vyhotovil znění smlouvy o úvěru, dle kterého se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 29.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 57,30 % prostřednictvím 48 měsíčních splátek po 1.767 Kč počínaje měsícem říjen 2022. Součástí vyhotovení smlouvy jsou příslušná ujednání o smluvní pokutě. Ze smlouvy je zřejmé, že žalovaný ji podepsal jedinečným elektronickým kódem č. , hodnota, dne , datum, .5. Dokladem o vyplacení úvěru má soud za prokázané, že dne , datum, byly na bankovní účet č. , č. účtu, zaslány peněžní prostředky ve výši 29.000 Kč.6. Z platební historie soud zjistil, že žalovaný na svůj dluh uhradil dne , datum, splátku 1.767 Kč a dne , datum, splátku 1.767 Kč.7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamem postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce mimo jiné i pohledávku za žalovaným z výše uvedené smlouvy o úvěru.8. Oznámením o postoupení pohledávek z , datum, a podacím lístkem z , datum, má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že postoupil pohledávky za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru na žalobce.9. Výzvou k plnění z , datum, a podacím lístkem ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné pohledávky ze smlouvy o úvěru ve výši 51.549,10 Kč.10. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne , datum, byla mezi účastníky prostředky komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 29.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 57,30 % prostřednictvím 48 měsíčních splátek po 1.767 Kč počínaje měsícem říjen 2022. Žalobce vyplatil na bankovní účet žalovaného dne , datum, částku 29.000 Kč, žalovaný mu na poskytnuté peněžní prostředky přes opakované výzvy až dosud vrátil celkem , hodnota, splátky v celkové výši 3.534 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, právní předchůdce žalobce shora uvedené pohledávky za žalovaným postoupil na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne , datum, . Žalovaný však přes výzvy žalobce na své dluhy ničeho neuhradil.11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:12. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.15. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.17. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.18. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.19. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že úrok sjednaný ve smlouvě ve výši 57,3 %, jenž je pětinásobně vyšší než úrok obvyklý, je možné považovat za úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. V daném případě žalobce přes poučení a výzvu soudu tuto skutečnost netvrdil a ani neprokázal. V rozporu s dobrými mravy se dle ustálené soudní praxe zpravidla považuje výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.20. Pokud si účastníci ve smlouvě sjednali úrok ve výši 57,3 % ročně, byla smlouvy od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., kdy neplatně sjednaný úrok vzhledem k ustálené soudní praxi způsobil neplatnost celé smlouvy o úvěru (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 236/2005 nebo 21 Cdo 1484/2004).21. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek úroku sjednaného v rozporu s dobrými mravy, je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zabývat se i bez návrhu žalovaného.22. Dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, žalobce poskytl žalovanému bankovním převodem částku 29.000 Kč, na kterou žalovaný i na veškeré související poplatky dle tvrzení žalobce vrátil 3.534 Kč. Jelikož žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Soud proto uložil žalovanému povinnost zbývající část poskytnutých peněžních prostředků ve výši 25.466 Kč představující bezdůvodné obohacení žalobci vrátit (výrok III. rozsudku).23. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soudu nezbylo, než uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítnout, neboť k ujednáním, ve kterých se žalovaný zavázal uhradit smluvní úrok a smluvní poplatky, nebylo pro neplatnost smlouvy možné přihlédnout. V případě uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení soud vyšel z ustálené soudní praxe kladoucí důraz na zvýšenou ochranu spotřebitele, dle které je spotřebitel povinen vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož se spotřebitel po tuto dobu nemůže dostat do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemohl poskytovateli úvěru vzniknout ani nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Soud proto nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodný zamítl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že v převážné části předmětu řízení úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu