8 C 76/2024-47 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku , částka, s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne , datum, byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, . uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši , částka, , které se žalovaný zavázal vrátit v 42 měsíčních splátkách po , částka, . Žalobce dále tvrdil, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze , částka, , čímž právnímu předchůdci žalobce vzniklo v souladu se smlouvou právo na zaplacení celé zbývající dlužné částky, která na zbývající část dlužného úvěru činila , částka, , na dlužném úroku , částka, , na poplatku za pojištění , částka, a na smluvní pokutě , částka, . Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z , datum, právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. K jednání soudu se bez řádné a včasné omluvy nedostavil., právnická osoba, průběhu jednání soudu vzal žalobce žalobu v části, kterou se domáhal na žalovaném zaplacení , částka, s celým příslušenstvím zpět s tím, že zbývající nárok představuje bezdůvodné obohacení žalovaného. Soud proto v souladu s § 96 odst. 2 o.s.ř. řízení v požadovaném rozsahu zastavil (výrok I. rozsudku).4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru č. , hodnota, a z Přílohy č. , hodnota, k Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce vyhotovil znění smlouvy o úvěru, dle kterého se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , které se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 64,74 % ročně prostřednictvím 42 měsíčních splátek po , částka, . Součástí vyhotovení smlouvy jsou příslušná ujednání o smluvní pokutě. Ze smlouvy je zřejmé, že žalovaný ji podepsal jedinečným elektronickým kódem č. , tel. číslo, dne , datum, .5. Dokladem o vyplacení úvěru má soud za prokázané, že dne , datum, byly na bankovní účet č. , č. účtu, zaslány peněžní prostředky ve výši , částka, .6. Z platební historie soud zjistil, že žalovaný na svůj dluh uhradil dne , datum, splátku , částka, , dne , datum, splátku , částka, , dne , datum, splátku , částka, , dne , datum, splátku , částka, a dne , datum, splátku , částka, .7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamem postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce mimo jiné i pohledávku za žalovaným z výše uvedené smlouvy o úvěru.8. Oznámením o postoupení pohledávek z , datum, a podacím lístkem z , datum, má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že postoupil pohledávky za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru na žalobce.9. Výzvou k plnění z , datum, a podacím lístkem ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné pohledávky ze smlouvy o úvěru ve výši , částka, .10. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne , datum, byla mezi účastníky prostředky komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , které se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 64,74 % prostřednictvím 42 měsíčních splátek po , částka, . Žalobce vyplatil na bankovní účet žalovaného dne , datum, částku , částka, , žalovaný mu na poskytnuté peněžní prostředky přes opakované výzvy až dosud vrátil celkem , hodnota, splátek v celkové výši , částka, . Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, právní předchůdce žalobce shora uvedené pohledávky za žalovaným postoupil na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne , datum, . Žalovaný však přes výzvy žalobce na své dluhy ničeho neuhradil.11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:12. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.15. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.17. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.18. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.19. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že úrok sjednaný ve smlouvě ve výši 64,74 %, jenž je pětinásobně vyšší než úrok obvyklý, je možné považovat za úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. V rozporu s dobrými mravy se dle ustálené soudní praxe zpravidla považuje výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.20. Pokud si účastníci ve smlouvě sjednali úrok ve výši 64,74 % ročně, byla smlouvy od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., kdy neplatně sjednaný úrok vzhledem k ustálené soudní praxi způsobil neplatnost celé smlouvy o úvěru (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. , spisová značka, nebo , spisová značka, ).21. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek úroku sjednaného v rozporu s dobrými mravy, je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zabývat se i bez návrhu žalovaného.22. Dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, žalobce poskytl žalovanému bankovním převodem částku , částka, , na kterou žalovaný i na veškeré související poplatky dle tvrzení žalobce vrátil , částka, . Jelikož žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Soud proto uložil žalovanému povinnost zbývající část poskytnutých peněžních prostředků ve výši , částka, představující bezdůvodné obohacení žalobci vrátit (výrok II. rozsudku).23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.24. , adresa, k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. jako třídenní.