55 C 14/2025-62 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce podal proti žalované žalobu o zaplacení celkem , hodnota, Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. V žalobě uvedl, že žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 45 000 Kč. Za úvěr se žalovaná zavázala zaplatit úrok ve výši 78,07 % a zavázala se jej splácet ve 48 měsíčních splátkách po 3 077 Kč. Žalobce posoudil schopnost žalované úvěr splácet z dokladů o příjmech a prohlášení žalované. Žalovaná dosud na poskytnutý úvěr nic nezaplatila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, svoji účast u soudního jednání omluvila s odůvodněním, že pečuje o dvouměsíční dítě, má více dluhů a bude žádat o insolvenci.3. Z návrhu na uzavření smlouvy, dodatku k návrhu a schválení úvěru soud zjistil, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalované částku 45 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr včetně úroku, tj. celkovou částku 147 696 Kč vrátit ve 48 splátkách po 3 077 Kč. Zápůjční úroková sazba byla dohodnuta ve výši 78,7 %.4. Žalobce soudu předložil listinu nazvanou Hodnocení klienta, ze které zjistil, že při schvalování úvěru vycházel z celkových příjmů žalované 17 854 Kč měsíčně a výdajů žalované 9 485 Kč.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále též jen jako „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.10. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že ze strany žalobce došlo k pečlivému posouzení schopnosti úvěr splácet, když žalobce v tomto směru soudu nepředložil dostatečné důkazy. Pokud žalobce vycházel z příjmu žalované 17 854 Kč a jejích nezbytných výdajů 9 485 Kč měsíčně, byla chybně posouzena schopnost žalované splácet úvěr po dobu 48 měsíců ve splátkách po 3 077 Kč měsíčně. Žalované podle názoru soudu nezbývala dostatečná finanční rezerva na její ostatní nebo mimořádné výdaje, a to po dobu 4 roků (zejména rezerva v případě nemoci, narození dítěte, nebo rezerva na vyšší výdaje související s bydlením). Žalobce tedy neprokázal, že pečlivě, v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, zjišťoval schopnosti žalovaného úvěr ve stanovené lhůtě vrátit.11. Pokud žalobce přesto poskytl žalované úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú.. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.12. Žalobce poskytl žalované na základě neplatné smlouvy částku 45 000 Kč. Žalovaná neprokázala, že cokoliv z této částky žalobci vrátila. Nárok žalobce soud posoudil jako nárok na bezdůvodné obohacení, neboť úvěrová smlouva je neplatná. Soud z tohoto důvodu uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 45 000 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalované.13. Protože žalovaná ve sjednané lhůtě ani později žalobci poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatila (§ 2991 o. z.). Výše bezdůvodného obohacení žalované je rovna částce, kterou z poskytnuté částky žalovaná dosud žalobci nevrátila. Soud proto uložil žalované povinnost dlužnou jistinu 2 500 Kč, představující bezdůvodné obohacení, žalobci vrátit.14. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soud uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítl. Žalobce z důvodu neplatnosti smlouvy nemá nárok na zaplacení poplatků za poskytnutí úvěru, smluvní pokuty ani smluvních úroků. Z důvodu neplatnosti smlouvy soud žalobci nepřiznal ani úroky z prodlení s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (§ 87 odst. 1 s.ú), ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobce na zákonné úroky z prodlení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021). Ve zbývajícím rozsahu žalobou uplatněný nárok soud zamítl.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř.. Žalobce neuspěl ani z poloviny žalovaného nároku, neboť za žalovaný nárok je nutno považovat nejen jistinu, ale i smluvní úroky, smluvní pokutu a úroky z prodlení. Z tohoto důvodu soud žalobci žádné náklady řízení nepřiznal.