6 C 396/2025-51 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, a žalovaným, když žalovaný byl povinen uhradit jednak poskytnuté peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a další částku 24 690 Kč, která představuje úrok v pevně sjednané výši 16 220 Kč, s úrokovou sazbou 12,75 % ročně, částku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 108 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou částku uhradit v 18 měsíčních splátkách po 2 483 Kč, poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaný nehradil žádné sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy.2. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce zkoumal řádně úvěruschopnost žalovaného, vycházel z údajů, které žalovaný sdělil a jsou zaznamenány v zákaznické kartě. Poskytovatel úvěru ověřil v insolvenčním rejstříku, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. V doplnění žalobních tvrzení uvedl žalobce, že poskytovatel úvěru vzal v úvahu čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 46 803 Kč, žalovaný žil v nájmu, neměl úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, pracoval jako zedník v pracovním poměru.3. Ke dni , datum, vyčíslil žalobce dluh a požaduje zaplacení jistiny 20 000 Kč a dlužný poplatek 21 294,56 Kč, smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč. Po tomto datu do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek neuhradil žalovaný žádnou částku. Neuhrazená jistina se úročí sjednaným úrokem ve výši 12,75 % ročně od , datum, do zaplacení a dále je žádán zákonný úrok z prodlení.4. Poskytovatel úvěru postoupil pohledávku vyplývající z uvedené smlouvy včetně příslušenství se všemi právy s ní spojenými žalobci, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a to s účinností k , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem., právnická osoba, návrhu žalobce byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému řádným způsobem doručit. Platební rozkaz soud zrušil.6. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil. Proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce tento postup navrhl. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.7. Smluvní vztah vznikl za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., (dále jen o.z.).8. Ze smlouvy zjistil soud, že poskytovatel úvěru posuzoval úvěruschopnost žalovaného, tedy schopnost splácet úvěr. Zkoumal rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného vyplněním zákaznické karty. Z této karty zjistil soud, že žalovaný uvedl, že je ženatý, má 2 vyživovací povinnosti. Má základní vzdělání, základní vybavení domácnosti, nevlastní automobil, žije v nájmu. Pracuje jako zedník a v době poskytnutí úvěru měl uzavřenou pracovní smlouvu na dobu určitou a to do , datum, . Žalovaný uvedl čistý měsíční příjem 20 803 Kč a další příjmy domácnosti 26 000 Kč. Poskytovatel úvěru se nezajímal na původ těchto dalších příjmů. V žalobě tvrdí, že příjem ve výši 46 803 Kč je příjem žalovaného. Tento závěr se dle názoru soudu neslučuje s údaji uvedenými v zákaznické kartě. Dále není zřejmé, k jakým osobám měl žalovaný vyživovací povinnost.9. Smlouva prokazuje poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč, závazek uhradit poplatek celkem , hodnota, Kč, který zahrnuje úrok v částce 16 220 Kč. , adresa, 500 Ke za zpracování úvěru, částku 4 108 Kč za flexibilní a komfortní splácení a doplňkové pojištění v částce 2 862 Kč. Celková dlužná částka byla ve výši 44 690 Kč. Úroková sazba činila 86 % p.a. Žalovaný měla dlužnou částku uhradit v 18 měsíčních splátkách po 2 483 Kč, poslední splátka měla činit 2 479 Kč. Pro případ porušení smlouvy byla sjednána povinnost hradit smluvní pokutu.10. Přehled splácení – tabulka umoření dokládá tvrzený dluh.11. Žalovanému byly zaslány upomínky.12. Postoupení pohledávky prokazuje smlouva, seznam postoupených pohledávek, potvrzení o uhrazení úplaty a oznámení o postoupení pohledávky.13. Žalobce se domáhal zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, když součástí ujednání byl i závazek uhradit sjednané poplatky, což je obsaženo ve smlouvě i ve všeobecných obchodních podmínkách.14. Aktivní legitimace žalobce je dána smlouvou o postoupení pohledávky, k důkazu byla předložena také kopie oznámení o postoupení pohledávky adresovaná žalovanému.15. Soud rozhodoval na základě předložených listinných důkazů. V první řadě byl soud povinen zkoumat, zda je smlouva uzavřena platně.16. Úsudek, zda úvěrová smlouva je platná nebo naopak absolutně neplatná, protože nedošlo k řádnému zjištění a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je soud povinen činit z moci úřední. Opačný závěr by byl ve zjevném rozporu s rozhodovací praxí ESDF, podle níž články 8 a 23 Směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z úřední povinnosti zabýval tím, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.17. Absolutní neplatnost smlouvy způsobuje také lichevní výše sjednaných úroků. Podle přehledu běžných úroků ČNB systém ARAD zjistil soud, že v březnu 2023 byla běžná ú=roková průměrná sazba u spotřebitelských úvěrů ve výši 9,45 p.a. Poskytovatel úvěru žádal úrok ve výši 86 % a to jako pevný úrok po celou dobu trvání smlouvy, který byl vyčíslen na částku 16 220 Kč. Taková výše úroku je zcela nepochybně lichevní a způsobuje absolutní neplatnost smlouvy.18. V rozporu s dobrými mravy se dle ustálené soudní praxe zpravidla považuje výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.19. Pokud si účastníci ve smlouvě sjednali úrok výrazně vyšší, byla smlouva od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., kdy neplatně sjednaný úrok vzhledem k ustálené soudní praxi způsobil neplatnost celé smlouvy o úvěru (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 236/2005 nebo 21 Cdo 1484/2004).20. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek úroku sjednaného v rozporu s dobrými mravy, je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zabývat se i bez návrhu žalovaného.21. Soud dále nemá za prokázané, že by otázka úvěruschopnosti žalovaného byla zkoumána pečlivě. Poskytovatel úvěru vycházel ze zákaznické karty. Dle názoru soudu nebral v úvahu, že žadatel má pouze základní vzdělání, nemusí zcela rozumět odborným výrazům. Jeho majetková situace byla zkoumána velmi povrchně a učiněné závěry nekorespondují s údaji uvedenými v zákaznické kartě. Nebylo řešeno, ke kterým osobám má žalovaný vyživovací povinnost. Zda jeho manželka pracuje, jaký je zdroj dalších příjmů v rodině. Nebyla brána v úvahu skutečnost, že pracovní poměr žalovaného je jen na dobu určitou do , datum, , tedy nelze najisto předpokládat, že po tomto datu bude mít příjmy na hrazení úvěru, ačkoliv úvěr měl hradit až do , datum, . Dále nebyla nijak podrobněji zkoumána otázka skutečných výdajů, když částka 12 000 Kč, která je v kartě uvedena, se jeví jako zcela nepravděpodobná a nedostatečná. Pokud by žalovaný měl pouze takové výdaje, nemusel by si s největší pravděpodobností sjednávat úvěr, neboť by musel mít dostatek svých finančních prostředků. Dále soud konstatuje, že pouhá lustrace v insolvenčním rejstříku je nedostatečná. Žalovaný byl zatížen exekucemi, je zcela zřejmé, že v minulosti své finanční závazky řádně neplnil, přesto mu byl poskytnut úvěr. Pouhý dotaz, zda má úvěr u jiné společnosti a zda vlastní kreditní kartu považuje soud za zcela nedostatečný a formální.22. Soud je toho názoru, že cílem poskytovatelů nebankovních úvěrů byl pouze generovaný zisk od osob, které při uzavírání úvěru jsou v nějaké tíživé finanční situaci a nejsou schopni náležitě zvážit své schopnosti hradit sjednané závazky v budoucnu a nejsou schopni posoudit, zda částka, která je požadována jako sjednaný úrok a další platby je adekvátní poskytované výši úvěru. Takové jednání pak vyhodnotil soud i ve světle současné judikatury jako jednání, které je v rozporu s dobrými mravy a způsobuje absolutní neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru.23. Samotný zákon o spotřebitelském úvěru byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 z. s. ú. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně pos