10 C 17/2026-43 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení ve výroku uvedené částky. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Sjednaný úvěrový rámec činil 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 20 737 Kč. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 12 632 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky. Žalobkyně tedy úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem ze dne , datum, . Jelikož žalovaný na výzvy žalobce nereagoval a po zesplatnění úvěru neuhradil žádnou splátku, eviduje žalobkyně ke dni sepsání žaloby za žalovaným pohledávku ve výši 11 978,30 Kč sestávající z: neuhrazené jistiny ve výši 9 857,40 Kč (přičemž tato částka je rovna rozdílu součtu čerpaných částek a úhrad žalovaného, které byly započteny na jistinu; jedná se tedy v plné výši o částku úvěru, která byla žalovanému poskytnuta a kterou žalovaný neuhradil), poplatků za pojištění ve výši 84,90 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč, smluvních pokut účtovaných ve výši 1 136 Kč. Vedle toho žalobkyně požaduje příslušenství předmětné pohledávky, specifikované ve výroku I. rozsudku.2. Žalobkyně žalovaného vyzývala k uhrazení dlužné částky, ani přes výzvy žalobkyně žalovaný dosud neuhradil ničeho.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala4. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil. Proto má soud za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.5. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:6. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, a informací o úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na základě níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 10 000 Kč.7. Předžalobní výzvou k plnění ze dne , datum, k uhrazení dlužné a žalobou uplatněné částky. Výzva byla žalovanému zasílána na korespondenční adresu prostřednictvím doručovatele poštovních služeb8. Provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, v řízení nebyly nijak relevantně zpochybněny. Soud v této situaci hodnotí důkazy jako dostatečné a pokládá skutkový stav za jednoznačně zjištěný, odpovídající žalobním tvrzením.9. Po provedeném dokazování listinnými důkazy učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:10. Žalobce poskytl žalovanému úvěr, který je specifikován v žalobním tvrzení. Žalobní tvrzení prokazují shora uvedené listinné důkazy. Žalovanému byly poskytnuty zákonné informace ke smlouvě. Žalovaný se zavázal k plnění, jak je uvedeno v žalobním tvrzení. Žalovaný poskytnutý úvěr a sjednané poplatky a náklady úvěru žalobci řádně nesplácel. Žalovaný byl žalobcem vyzván k uhrazení dlužné částky, což dokládá předžalobní výzva.11. Poskytovatel úvěru splnil svou zákonnou povinnost a posoudil úvěruschopnost žalovaného, tedy schopnost splácet. Zkoumal rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného. Zjistil měsíční příjmy žalovaného, celkové výdaje, počet dětí, splátky u jiných společností atd. Ověření úvěruschopnosti žalovaného vyplývá z karty klienta, úvěrové zprávy, úvěrové smlouvy, ověření bonity MLS. Žalovanému byly řádně vysvětleny všechny předsmluvní informace, byly mu vysvětleny důsledky prodlení se splácením dlužné částky.12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od , datum, , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.15. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dospěl k závěru, že jednáním žalobkyně a žalované došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2395 a násl. o. z. Žalobkyně plnila svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků a žalovanému tak vznikla povinnost tyto peněžité prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok, případný úrok z prodlení a stanovené a účtované poplatky.16. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. např. komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. , adresa, : , právnická osoba, .Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobkyně na úhradu jistiny, pak bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že úvěrovému věřiteli uhradili další splátky nad rámec tvrzený žalobckyní. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobkyní za prokázané, žalovaný ostatně tuto skutečnost ani nerozporoval.17. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobkyně průběh úvěrového vztahu mezi žalobkyní a žalovanou, když dospěl k závěru, že žalovaný je ve vztahu k žalobkyni v prodlení s uhrazením poskytnuté částky úvěrů v celkové výši 11 978,30 Kč (sestávající se z dlužných a ne zcela uhrazených splátek a smluvní pokuty). V neposlední řadě vznikl žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, jehož výši a počátek prodlení soud hodnotí jako zákonný neodporující skutkovým zjištěním soudu. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. a tuto stanovil v souladu se shora citovaným ustanovením jakožto lhůtu obecnou třídenní.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšná žalobkyně má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 615 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (400 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 1 200 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 3 x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobkyně, tj. 300 Kč. Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 2 615 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.