15 C 108/2026-139 – Okresní soud v Náchodě

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 55 724,32 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalobce uzavřel se žalovaným dne , datum, prostřednictvím aplikace internetového bankovnictví Smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen "Smlouva"), na základě které žalobce umožnil žalovanému čerpat úvěr do výše úvěrového limitu 20 000,00 Kč (čl. 1.2 písm. a) Smlouvy), následně dle dodatků uzavřených dne , datum, došlo k navýšení úvěrového limitu až na částku 50 000 Kč, a to s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru až do výše tohoto limitu - revolvingový úvěr. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami dle Dodatku ze dne , datum, splátkami ve výši 1.500,00 Kč měsíčně (čl. 2.1 daného dodatku). Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru a žalobce byl tak nucen po předchozích marných výzvách k úhradě úvěr ke dni , datum, zesplatnit dle čl. 7.2 Smlouvy, o čemž žalovaného vyrozuměl dopisem z , datum, a z , datum, . Výzvou k úhradě ze dne , datum, vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný však na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobce vyčíslil svůj žalovaný nárok k datu zesplatnění, tj k datu , datum, . Dluh žalovaného činil k , datum, částku v celkové výši 55.724,32 Kč skládající se z jistiny ve výši 49.999,30 Kč, řádného úroku ve výši 3.565,90 Kč, úroku z prodlení ve výši 18,12 Kč a poplatků ve výši 2.141,00 Kč. Poplatky jsou tvořeny Náklady spojené s prodlením - 300,-- Kč (za 10 dní v prodlení), náklady jsou účtovány vždy k 10., 40. a 70. dni v prodlení ve výši 300, 900 a 900 Kč, účtováno dne , datum, - 300 Kč, dne , datum, - 900 Kč a dne , datum, - 900 Kč, celkem , hodnota, Kč Cena za využití účtu Peníze na klik – 50 Kč, účtováno , datum, ve výši 50 Kč a částečně splaceno dne , datum, ve výši 9 Kč, celkem , hodnota, Kč. Předmětné rozúčtování žalované částky dokládá žalobce výpisem z jeho účetní evidence. Od , datum, požaduje žalobce po žalovaném vedle žalované částky úrok ve výši 12,00 % ročně ve smyslu ustanovení § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (řádný úrok je ve smyslu čl. 1.2 písm. c) Smlouvy vyšší) a zákonný úrok z prodlení, v obou případech z dlužné jistiny (49.999,30 Kč). Před podáním žaloby žalobce žalovaného vyzval k úhradě nesplacených zůstatků úvěru ze dne , datum, .2. Žalovaný se k podané žalobě ve lhůtě stanovené soudem nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. Na jednání soudu se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán.3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný dne , datum, uzavřel se žalobcem smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, a zavázal se uhradit poskytnutou částku, sjednaný úrok, popř. další náklady vzniklé v souvislosti s úvěrovým vztahem. Z výpisů z úvěrového účtu a přehledem uskutečněných čerpání (aktuální stav úvěru) jsou prokázána jednotlivá čerpání žalovaného v rámci revolvingového úvěru. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, ani po výzvě žalobce. Žalobce proto dopisem ze dne , datum, úvěr prohlásil za okamžitě splatný. Žalovaný dlužnou pohledávku neuhradil ani po další výzvě žalobce (výzva ze dne , datum, včetně kopie nedoručené zásilky).4. Soud vyzval žalobce, aby vylíčil skutečností a označil důkazy rozhodné z hlediska toho, jakým způsobem byla zjištěna a posouzena úvěruschopnost spotřebitele. Žalobce soudu předložil listinu nazvanou „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ a dále výpis z účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, . V listině nazvané „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ byl zaznamenán příjem žalovaného ve výši 25 000 Kč, který byl žalobcem ověřen z výpisů z účtů žalovaného. Žalobce dále žalovaného prověřil výstupem z insolvenčního rejstříku, z informací z CBCB a v rámci svojí interní evidence klientů. Životní a normativní náklady na bydlení žalovaného stanovil žalobce na základě údajů sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi žalobce včetně využití statistických údajů. Tyto byly stanoveny na částku 17 761 Kč. Žalobce také stanovil splátkové zatížení, když v tomto směru kalkuloval i ostatními (dřívějšími) závazky žalovaného, a to spotřební úvěr poskytnutý žalobcem se splátkou 3 400 Kč, kreditní karta splátková poskytnutá jiným věřitelem než žalobcem s limitem 57 000 Kč a s orientační splátkou 1 710 Kč a revolvingový úvěr poskytnutý žalobcem s limitem 40 000 Kč a s orientační splátkou 1 200 Kč.5. Soud rozhodoval na základě předložených listinných důkazů a dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou proto, že ze strany poskytovatele úvěru, tj. ze strany žalobce, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, respektive žalobce nepředložil relevantní důkazy k prokázání, že z jeho strany došlo ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Jak bylo uvedeno výše, žalobce soudu předložil pouze listinu nazvanou „Posouzení úvěruschopnosti klienta“, ze které však jednoznačně vyplývá pouze příjem žalovaného 25 000 Kč. Žalobce sám uvedl, že měl k dispozici bankovní výpis žalovaného, když tento soudu také předložil. Z tohoto výpisu, však vyplývá, že minimálně po období posledních 3 měsíců před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy žalovaný hospodařil vždy se záporným zůstatkem na účtu. V období června 2022 žalovaný vynaložil na sázky finanční prostředky v celkové výši 12 800 Kč, v období července 2022 to byla částka v celkové výši 20 000 Kč, v měsíci srpnu 2022 to byla částka 23 770 Kč. Žalobce na výzvu soudu ani nedoplnil tvrzení a nepředložil důkazy k prokázání skutečnosti, zda žalovaný v době poskytnutí předmětného revolvingového úvěru ostatní úvěrové produkty, které mu žalobce již dříve poskytl (a které byly v této době stále existující), splácel řádně nebo zda s jejich splácením byl již v této době v prodlení. Soud tedy nezjistil, z jakých případných konkrétních údajů poskytovatel úvěru vycházel, jaké skutečnosti bral v úvahu, zda zohlednil i rizikový faktor spočívající ve finančním zatížení žalovaného v podobě pravidelných sázek v řádech vyšších tisíců korun měsíčně. Posouzení schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr je však nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně v domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. To podle názoru soudu žalobce učinil chybně, nedostatečně. Z tohoto důvodu považuje soud úvěrovou smlouvu za neplatnou.6. Žalobce si tedy počínal nezodpovědně, když finanční situaci žalovaného posoudil jako situaci, za které bude žalovaný schopen podmínky úvěrové smlouvy plnit. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jde o neplatnost absolutní podle § 588 o. z. vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud byl proto povinen zabývat se otázkou platnosti smlouvy i bez návrhu žalovaného.7. Nadto soud uvádí, že na daný případ nelze aplikovat ani závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, kdy bez dalšího nemůže dojít k naplnění podmínek pro vyslovení závěru o neplatnosti smlouvy, pokud byl poskytnutý úvěr ze strany žalovaného dlouhodobě řádně splácen. Z výpisu z úvěrového účtu bylo prokázáno, že žalovaný započal čerpat revolvingový úvěr v měsíci září 2022. Již měsíci říjnu 2022 žalovaný uhradil splátku jistiny po splatnosti, za což mu žalobce vyúčtoval úrok z prodlení. V dalších měsících se situace opakovala (listopad 2022, prosinec 2022, leden 2023 atd.). Žalovaný uhradil jistinu nebo úrok po splatnosti, žalobce mu vyúčtoval úrok z prodlení. Žalovaný sice posléze dlužné platby postupně doplatil, nicméně další měsíce situace s opožděnými platbami nastala znovu a opakovala se de-facto po celou dobu trvání úvěrového vztahu. V tomto směru tak nelze hovořit o tom, že by žalovaný úvěr splácel řádně.8. Soud posuzoval nárok žalobce podle následujících ustanovení.9. Podle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvě