16 C 24/2026-27 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobkyně tvrdí, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru číslo , hodnota, -453711, na základě, které se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni částku 27 270 Kč, která sestává z půjčené částky 15 000 Kč a souhrnného poplatku 12 270 Kč. Tuto částku měl žalovaný splácet v týdenních splátkách po 454,50 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Úrok z půjčky byl sjednán ve výši 70,89 % ročně, celková RPSN činila 212,77 % ročně. Žalovaný na svůj dluh uhradil průběžnými platbami (5x2 000Kč) celkem částku 10 000 Kč. Tuto zaplacenou částku započetla žalobkyně nejprve a) na úhradu nákladů na soudní či mimosoudní vymáhání dlužné částky, b) dále na úhradu sjednaných a vyměřených smluvních pokut, c) dále na úhradu poplatků za prodlení se splácením úvěru, d) dále na úhradu poplatku za zpracování a doručení úvěru, e) dále na úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek úvěru, f) dále na úhradu následujících položek: (I.) na jistinu úvěru dílem ve výši 83,47 %, (II.) na úrok za poskytnutí úvěru dílem ve výši 16,53 % odst. 4. čl. Splácení úvěru Smluvních podmínek Smlouvy. Žalobkyně dosud uhrazenou částku žalovaným ve výši 10 000 Kč vydělila týdenní splátkou 455 Kč a vypočetla tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Žalobkyně ovšem ve své žalobě požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatnosti smlouvy, tedy žalobkyně nechala uplynout celou lhůtu k zaplacení úvěru a jako datum splatnosti určila , datum, a datum prodlení ke dni , datum, . Schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr posoudila žalobkyně dle svého tvrzení: z kontroly v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra (, Anonymizováno, :/, Anonymizováno, ), kontrolou RČ dálkovým systémem společnosti , právnická osoba, , Anonymizováno, , kontrolou a náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku (, Anonymizováno, :/, Anonymizováno, ), kontrolou zaměstnání telefonicky, kontrolou platební historie klienta u žalobkyně, vyhodnocením aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta (Čestné prohlášení klienta o výši závazků a lokality klienta, a to na základě odborných vědomostí z “terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti a kontrolou předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem v kartě klienta.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl ale zrušen, neboť se jej nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.3. Žalobkyně již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedla, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání.4. Žalovaný se k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, nevyjádřil. Proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí a rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.5. Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, prokazuje poskytnutí částky 15 000 Kč v hotovosti, která měla být vrácena spolu s poplatky ve výši 12 270 Kč v 60týdenních splátkách po 454,50 Kč.6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplývá, že žalovaný potvrdil, že se žalovaný dne , datum, seznámil s podmínkami úvěru včetně úrokové sazby 70,89 % ročně a celkovou RPSN činila 212,77 % ročně.7. Z evidenční karty klienta ze dne , datum, vyplývají osobní a příjmové poměry žalovaného zjištěné zprostředkovatelem úvěru, a to uváděný příjem 26 636 Kč měsíčně, měsíční výdaje domácnosti 9 732 Kč z tohoto bydlení 4 872 Kč měsíčně. Dále je zde uvedeno, že žalovaný je svobodný, bydlí sám v nájmu, zvonek na adrese neoznačen.8. Výplatní pásky žalovaného (vyhotovené počítačovým výstupem, tj. bez podpisu a razítka) potvrzují čistý příjem v květnu 2023 ve výši 27 018 Kč a v dubnu 26 904 Kč.9. Platby ze strany žalovaného prokazuje přehled splátek – informace o smlouvě.10. Z předžalobní upomínky a přehledu odeslané pošty vyplývá, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k uhrazení dlužné částky.11. Žalovaný zůstal nečinný, proti uplatněnému nároku ničím nebrojil, netvrdil žádné skutečnosti, které by nárok zpochybnily. Neprokázal, že by na dluh uhradil více než tvrdila. Písemnosti se dostaly do sféry vlivu žalovaného, byly doručovány na adresu jeho bydliště.12. Závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, v hotovosti částku 15 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 70,89 % p. a. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) je ve výši 212,77 %. Žalovaný k žádosti o úvěr předložil kopie 2 výplatních pásek. Na úhradu svého dluhu žalovaný uhradil žalobkyni 10 000 Kč.13. Soud posuzoval nárok žalobkyně podle následujících ustanovení. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.16. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Soud rozhodoval na základě předložených listinných důkazů a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze částečně. Pro svém rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.18. Soud se předně zabýval otázkou, zda žalobkyně splnila povinnost posoudit schopnost žalovaného coby spotřebitele splácet úvěr ve smyslu z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou proto, že ze strany poskytovatele úvěrů, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.19. Posouzení schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně v domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. To podle názoru soudu žalobkyně neučinila. Žalobkyně při zkoumání schopností žalovaného úvěr splácet netvrdila ani neprokázala, že by fakticky prověřila výdaje žalovaného, když v tomto konkrétním případě vyšla pouze tvrzení žalovaného. Minimální obezřetnost, kterou může poskytovatel nebankovních úvěrů vynaložit, je vyžádání výpisů z účtu žadatele o úvěr, aby v minimální míře dostál prověření jeho příjmů a výdajů, a to i v případech, kdy je úvěr poskytován v hotovosti. Sama tato okolnost je způsobilá vyvolat pochybnosti o finanční situaci žalovaného. Pokud by žalovaný neměl žádný účet, pak by se měla žalobkyni o to více zaměřit na posouzení reálných výdajů, tj. vyžádat si nájemní smlouvu a další informace zejména k výdajům na bydlení (energie). Postup žalobkyně nelze z tohoto hlediska považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. V daném případě soud dovodil, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive toto neposoudila s náležitou pečlivostí. Řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nepovažuje soud za prokázané, pokud toto bylo zkoumáno způsobem, jak uvádí žalobkyně, pak považuje postup žalobkyně za ryze formální a nepečlivý. Takovéto pouhé formální zkoumání, vycházeje pouze z informací od žalovaného, způsobuje neplatnost uzavřené smlouvy.20. Z tohoto porušení je dovozována absolutní neplatnost smlouvy