5 C 315/2025-49 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce podal proti žalované žalobu o zaplacení částky 11 440 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % od , datum, do zaplacení z částky 8 800 Kč, a to z titulu nesplacení úvěru poskytnutého žalované na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, .2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, namítla absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Dále žádala, aby jí soud uložil splácet částku, kterou na základě neplatné smlouvy od žalobce získala ve splátkách po 300 Kč měsíčně, neboť její ekonomická situace je nepříznivá. Žalovaná pracovala v roce 2025 na základě dohody o provedení práce a její celý roční příjem činil pouze 24 450 Kč.3. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvy o úvěru a potvrzení o vyplacení úvěru má soud za prokázané, že žalobce uzavřel se žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytl finanční prostředky ve výši 8 800 Kč. Žalovaná byla povinna tyto prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 1 % denně vrátit ve lhůtě 30 dnů.4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutkový závěr. Žalobce poskytl na základě smlouvy o úvěru žalované finanční částku 8 800 Kč. Dle obsahu smlouvy byla žalovaná povinna tyto prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem, tj. celkovou částku 11 440 Kč vrátit ve lhůtě 30 dnů. Žalovaná finanční prostředky žalobci nevrátila. Soud nemá za prokázané, že by žalobce řádně zkoumal před poskytnutím zápůjčky úvěruschopnost žalované. Žalovaná neprokázala, že z poskytnuté částky cokoliv žalobci zaplatila.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen jako „zákon o s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle § 86 odst. 2 zákona o s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o s. ú. (ve znění účinném v době uzavření smlouvy o zápůjčce) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 stejného zákonného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.11. Žaloba je pouze částečně důvodná.12. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalované na základě smlouvy o úvěru dne , datum, částku ve výši 8 800 Kč. Žalovaná na jistinu tohoto úvěru neuhradila nic, a to ani po zaslané předžalobní výzvě. Žalobce neprokázal, a dokonce ani netvrdil, že řádně zkoumal před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalované. S ohledem na tuto skutečnost je nutné uzavřít, že smlouva o úvěru je neplatná. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že ze strany žalobce došlo k pečlivému posouzení schopnosti žalované úvěr splácet, když žalobce v tomto směru soudu nepředložil dostatečné tvrzení ani důkazy. Žalobce se bez důležitého důvodu nezúčastnil soudního jednání, proto jej soud nemohl poučit o důkazní povinnosti podle § 118a odst. 3 o.s.ř..13. Pokud žalobce přesto poskytl žalované úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú.. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalované.14. Protože žalovaná ve sjednané lhůtě ani později žalobci poskytnuté peněžní prostředky zcela nevrátila, na úkor právního předchůdce žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Výše bezdůvodného obohacení žalovaného je rovna částce, kterou z poskytnuté částky žalovaný dosud žalobci nevrátila, tj. částce 8 800 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci zbývající dlužnou jistinu 8 800 Kč, představující bezdůvodné obohacení. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 2 640 Kč. Z důvodu neplatnosti smlouvy soud žalobci nepřiznal ani úroky z prodlení, neboť splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (§ 87 odst. 1 s.ú), ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobce na zákonné úroky z prodlení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021).15. Na základě shora uvedeného soud rozsudkem ze dne , datum, , čj. , Anonymizováno, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 8 800 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbývající části žalobu zamítl. Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.16. Proti výroku I. výše uvedeného rozsudku se žalovaná odvolala pouze pokud jde o uloženou lhůtu k zaplacení částky 8 800 Kč. Žádala, aby jí soud vzhledem k jejím majetkovým a sociálním poměrům uložil pohledávku žalobci splácet ve splátkách přiměřených jejím poměrům. Své osobní a majetkové poměry doložila daňovým přiznáním za rok 2024, ze kterého soud zjistil, že ke zdanění přiznala částku 33 525 Kč, potvrzením o vyplácením rodičovském příspěvku ve výši 9 549 Kč měsíčně a nájemní smlouvou ze které bylo zjištěno, že platí nájemné a služby za užívání bytu celkem , hodnota, Kč měsíčně.17. Krajský soud v , adresa, usnesením ze dne , datum, , čj. , Anonymizováno, rozsudek Okresního soudu v napadené části výroku I. o lhůtě k plnění zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Uložil okresnímu soudu, aby žalované uložil povinnost vrátit žalobci poskytnou jistinu ve splátkách přiměřených jejím možnostem. V ostatních výrocích zůstal rozsudek soudu prvého stupně nezměněn.18. Soud na základě zjištěných poměrů žalované dospěl k názoru, že je v možnostech žalované splácet žalobci již přiznanou částku 8 800 Kč ve splátkách po 300 Kč měsíčně (§ 160 odst. 1 o.s.ř). Takové rozhodnutí je v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 Zákona o spotřebitelském úvěru i judikaturou (viz rozsudek NS ze dne , datum, , čj. 33 Cdo 1902/2025) a odpovídá poměrům žalované tak, jak je listinami soudu doložila. Rozhodl tedy jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.