5 C 392/2025-50 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce podal proti žalované žalobu o zaplacení 42 472 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem tak, jak je vyčíslen ve výroku I. tohoto rozsudku. V žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, poskytl žalované v hotovosti úvěr ve výši 35 000 Kč. Úvěr se žalovaná zavázala vrátit včetně poplatku 17 150 Kč za poskytnutí úvěru, úhrady za administrativní činnost 4 847 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti 6 300 Kč, tedy celkovou částku 65 072 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 4 648 Kč. V doplnění žaloby žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce žalobce provedl posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. Dále žalobu doplnil a uvedl, že žalovaná z titulu úvěru dosud zaplatila 40 100 Kč. Při soudním jednání žalobce doplnil svá tvrzení a uvedl, že žalovaný dosud na úvěr a jeho příslušenství zaplatil 36 236 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila K jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Rovněž žalobce a jeho zástupce se bez omluvy soudního jednání nezúčastnili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni.3. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaná v souvislosti se žádostí o úvěr uvedla příjem 15 958 Kč měsíčně. Celkové měsíční výdaje uvedla v částce 8 136 Kč. Uvedla jednu vyživovací povinnosti k dítěti.4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, . a žalovanou považuje soud za prokázané, že dne , datum, poskytl právní předchůdce žalobce žalované úvěr 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr včetně poplatku, tj. celkovou částku 65 072 Kč splácet ve 14 měsíčních splátkách po 4 648 Kč.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.7. Podle § 2048 Občanského zákoníku, sjednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále též jen jako „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce není důvodný ani částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.11. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že ze strany právního předchůdce žalobce došlo k pečlivému posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. Právní předchůdce žalobce podle názoru chybně posoudil z údajů, které mu žalovaná o svých osobních a majetkových poměrech poskytla, schopnost žalované úvěr podle uzavřené smlouvy splácet. Pokud žalované zbývala z měsíční průměrné mzdy ve výši 15 958 Kč po uhrazení nutných výdajů měsíčně pouze částka 7 800 Kč, nebylo pravděpodobné, že se žalované podaří po dobu 14 měsíců dodržovat splátka 4 648 Kč měsíčně, když zejména žalovaná má vyživovací povinnost k jednomu dítěti, což sebou přináší další nemalé náklady. Z důkazů předložených žalobcem, nepovažuje soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce správně posoudil schopnost žalované dodržet splátky stanovené smlouvou.12. Pokud právní předchůdce žalobce přesto, že pečlivě neposoudil schopnost žalované vrátit úvěr a jeho příslušenství v souladu se smlouvou, uzavřel se žalovanou smlouvu, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú.. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu. Porušení zákona ze strany poskytovatele úvěru zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného. Nárok žalobce soud tedy posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 Občanského zákoníku. Podle smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 35 000 Kč, žalovaná žalobci zaplatila 40 100 Kč, tedy více, než činila výše bezdůvodného obohacení, které získala. Žalobní požadavek proto není ani částečně důvodný.13. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soud uplatněný nárok žalobce zcela zamítl. Žalobce z důvodu neplatnosti smlouvy nemá nárok na zaplacení poplatků za poskytnutí úvěru a smluvních úroků, ani úroků z prodlení.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Ve sporu zcela uspěla žalovaná, které však žádné náklady řízení nevznikly. Neúspěšnému žalobci nelze náhradu nákladů řízení přiznat. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.