5 C 401/2025-43 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce podal proti žalovanému žalobu o zaplacení 12 576,89 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 282,45 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky 6 208,19 Kč od , datum, do zaplacení a úroku 14,75 % ročně z částky 6 208,19 Kč od , datum, do zaplacení. V žalobě uvedl, že společnost , právnická osoba, poskytla dne , datum, žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč. Za úvěr se žalovaný zavázal zaplatit souhrnný neměnný poplatek ve výši 8 303 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet celkem , hodnota, týdenními splátkami po 295 Kč. Výpůjční úroková sazba byla dohodnuta ve výši 14,75 %. Žalovaný porušil úvěrovou smlouvu, nedodržel sjednané splátky. Z poskytnutého úvěru zaplatil pouze 1 300 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek se věřitelem žalovaného stal žalobce.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání soudu se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Žalobce svoji účast u soudního jednání omluvil, souhlasil, aby proběhlo v jeho nepřítomnosti.3. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet právní předchůdce žalobce vycházel z příjmu žalovaného ve výši 20 924 Kč, další měsíční příjmy domácnosti 20 000 Kč a odhadovaných měsíčních výdajů žalované 6 000 Kč. Žalovaný k doložení svých příjmů předložil pracovní smlouvu a 2 výpisy z bankovního účtu. Neuvedl, jaká je výše nákladů na bydlení (bydlí v nájmu), ani kolik je členů domácnosti a počet jeho vyživovacích povinností.4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy ze dne , datum, soud zjistil, že společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným žalobci.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále též jen jako „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.10. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou proto, že ze strany poskytovatele úvěru, tj. ze strany právního předchůdce žalobce, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Právní předchůdce žalobce provedl šetření možností žalovaného úvěr splácet pouze z údajů o příjmech a výdajích žalované, které mu poskytla žalovaná a dále měl k dispozici pracovní smlouvu žalovaného a její výpis z účtu. Posouzení schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr je však nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez vážných problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. To podle názoru soudu právní předchůdce učinil chybně. Právní předchůdce žalobce nedostatečně pečlivě zjistil příjmy žalovaného a tím i jeho možnosti úvěr splácet. Právní předchůdce žalobce si tedy počínal nezodpovědně, když finanční situaci žalovaného posoudil jako situaci, za které bude žalovaný schopen podmínky úvěrové smlouvy plnit. Z tohoto důvodu považuje soud úvěrovou smlouvu za neplatnou. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jde o neplatnost absolutní podle § 588 o.z. vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud byl proto povinen zabývat se otázkou platnosti smlouvy i bez návrhu žalovaného.11. Žalovaný dosud z poskytnutého úvěru ve výši 1300 Kč. Výše bezdůvodného obohacení žalovaného je rovna částce, kterou právní předchůdce žalovanému poskytl mínus částka, kterou žalovaný vrátil (7 000 Kč – 1 300 Kč = 5 700 Kč). Žalovaný se tedy na úkor právního předchůdce a po uzavření smlouvy o postoupení pohledávek na úkor žalobce, obohatil o částku 5 700 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zbývající část dlužné jistiny ve výši 5 700 Kč, představující bezdůvodné obohacení, žalobci vrátit.12. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soud uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítl. Žalobce z důvodu neplatnosti smlouvy nemá nárok na zaplacení poplatků za poskytnutí úvěru, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ani na zaplacení smluvní pokuty. Z důvodu neplatnosti smlouvy soud žalobci nepřiznal ani úroky z prodlení s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (§ 87 odst. 1 s.ú), ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobce na zákonné úroky z prodlení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021). Ve zbývajícím rozsahu žalobou uplatněný nárok soud zamítl.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř.. Protože úspěch žalobce nepředstavuje ani polovinu žalovaného nároku, nemohl soud žalobci přiznat náhradu nákladů soudního řízení. Žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Soud tedy o nákladech řízení rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.