56 C 21/2025-115 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky celkem , hodnota, Kč s příslušenstvím. V průběhu řízení vzal částečně žalobu zpět a předmětem sporu zůstala částka 98 994,53 Kč. Žalobce se domáhá zaplacení této částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru.2. Žalobce svůj žalobní nárok odůvodnil tím, že uzavřel se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, emailové komunikace, úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , a to dne , datum, . Smlouva byla podepsána formou vyplnění jedinečného kódu, který byl žalovanému za tím účelem poskytnut. Na základě smlouvy byl žalovanému dne , datum, poskytnut úvěr ve výši 75 000 Kč, když část úvěru byla použita ke konsolidaci a zbytek úvěru ve výši 17 572 kč byl žalovanému vyplacen. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr a úrok v nominální úrokové sazbě 72,85 % p.a. Úvěr měl být splácen v 48 měsíčních splátkách ve výši 4 839 Kč. Splátky byly splatné ke každému 17.dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem říjen 2024.3. Žalobce uplatňuje právo na zaplacení, jistiny, úroků, smluvních pokut, nákladů vzniklých v souvislosti prodlením žalovaného.4. Žalobce prověřil schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, a to lustrací v databázích, doklady o příjmech, prohlášení žalovaného.5. Žalovaný uhradil ve splátkách celkem částku 5 350 Kč.6. V důsledku prodlení žalovaného se splácením úvěru došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru v souladu se smlouvou (bod 6.3). Úvěr byl zesplatněn k datu , datum, .7. Žalobce žádal zaplacení jistiny ve výši 89352 Kč, smluvní pokuty v celkové výši 21 411 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v částce 600 Kč, úrok z úvěru ve výši 72,85 % p.a. za 90 dnů prodlení a následně od 91.dne ve výši 12,75 % p.a. a úroky z prodlení.8. Před zahájením řízení ve věci samé vzal žalobce žalobu částečně zpět a řízení bylo zastaveno usnesením č.j. , Anonymizováno, ze dne , datum, .9. Soud nařídil jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil.10. Po provedeném dokazování listinnými důkazy soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu a právní kvalifikaci:11. Návrh smlouvy o úvěru, dodatek ke smlouvě, dohoda o konsolidaci, oznámení o schválení úvěru a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru dokládá uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Úvěr byl ve výši 75 000 Kč a žalovaný měl celkem zaplatit 232 272 Kč ve splátkách, jak je tvrzeno v žalobě. Smluvený úrok byl ve výši 72,85 % p.a. (uvedeno ve smlouvě)., RPSN 100,73 %.12. Z dokladu o vyplacení úvěru je prokázáno, že částka 17 572 Kč byla žalovanému poskytnuta dne , datum, bezhotovostně na jeho účet a částka 57 428 Kč byla vyplacena na vrub účtu , právnická osoba, . na konsolidaci předchozího úvěru.13. Kopie občanského průkazu dokládá totožnost žalovaného. Z karty hodnocení klienta zjistil soud, že žalovaný uvedl výši svého příjmu 26 856 Kč, své výdaje uvedl ve výši 4 860 Kč, dále splátky žalobci ve výši 4 621 Kč a ostatní výdaje ve výši 9 481 Kč.14. Výpisy z účtu žalovaného (pouze část výpisu dokládající příchozí platbu) dokládají jeho pravidelné příjmy - mzdu. Z úplných výpisů z účtu žalovaného za období tří měsíců před poskytnutím úvěru soud také zjistil, že žalovaný měl pravidelné výdaje za účelem sázek (tip sport), z výpisu jsou dále zřejmé opakované platby několikrát za den na stejný účet, platby jsou v řádech stokorun. Z výpisů soud dále zjistil, že žalovaný hospodařil s debetním zůstatkem. Soud z těchto výpisů učinil závěr, že poskytovatel úvěru měl zkoumat účel těchto opakovaných plateb. Z plateb pro „, právnická osoba, “ je zřejmé, že žalovaný vynakládal pravidelně částky na sázky.15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako„ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuj zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.20. Důvod pro závěr o neplatnosti uzavřené smlouvy je výše požadovaného úroku, která 72,85 % p.a., což je zcela nepochybně lichevní výše úroků, která způsobuje absolutní neplatnost celé smlouvy. Dle přehledu ČNB, ARAD byla běžná úroková sazba v září 2024 u spotřebitelských konsolidačních úvěrů poskytovaných bankami ve výši 6,31 % p.a. Překročení této sazby více jak 11x způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. RPSN byla sjednána na 100,73%, což je také sazba v rozporu s dobrými mravy. V rozporu s dobrými mravy se dle ustálené soudní praxe zpravidla považuje výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K této neplatnosti přihlíží soud z úřední povinnosti, nikoliv jen k námitce dlužníka.21. Pokud si účastníci ve smlouvě sjednali úrok výrazně vyšší, byla smlouva od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., kdy neplatně sjednaný úrok vzhledem k ustálené soudní praxi způsobil neplatnost celé smlouvy o úvěru (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 236/2005 nebo 21 Cdo 1484/2004).22. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek úroku sjednaného v rozporu s dobrými mravy, je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zabývat se i bez návrhu žalovaného.23. Soud dále nemá za prokázané, že by otázka úvěruschopnosti žalovaného byla zkoumána pečlivě. Poskytovatel úvěru měl k dispozici výpisy z účtu žalovaného, ale jen tu část, dokládající výši příjmu žalovaného. Dle názoru soudu měl a mohl od žalovaného žádat úplné výpisy za období před poskytnutím úvěru, čímž by získal ucelený přehled o způsobu hospodaření žalovaného a mohl náležitě posoudit, zda je žalovaný úvěruschopný. To ale žalobce neučinil, ačkoliv mohl a měl. Z výpisů by musel žalobce učinit závěr, že žalovaný využívá finanční prostředky na hry a sázky, což je velmi rizikový faktor, který musí v důsledku vést k závěru, že žalovaný je velmi rizikový klient, u kterého lze jen s obtížemi předpokládat, že bude plnit své finanční závazky. Poskytovatel úvěru by také zjistil, že žalovaný neměl na účtu pravidelně finanční rezervu pro úhradu splátek, neboť hospodařil s debetním zůstatkem. Soud tedy považuje zkoumání úvěruschopnosti žalovaného za formální, neprovedené řádně a zodpovědně se snahou úvěr poskytnout a získat zisk ze sjednaného lichevního úroku.24. Úsudek, zda úvěrová smlouvě je platná nebo naopak absolutně neplatná, protože nedošlo k řádnému zjištění a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je soud povinen činit z moci úřední. Opačný závěr by byl ve zjevném rozporu s rozhodovací praxí ESDF, podle níž články 8 a 23 Směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z úřední povinnosti zabýval tím, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.25. Samotný zákon o spotřebit