6 C 33/2026-100 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 35 661,56 Kč představující neuhrazenou jistinu ve výši 34 982,26 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 679,30 Kč a dále žádal smluvní úrok ve výši 39 705,62 Kč a částku 1 696,15 Kč z titulu smluvní pokuty. Žalobce se domáhá zaplacení této částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, případně z titulu vydání bezdůvodného obohacení.2. Žalobce v žalobě uvedl, že uzavřel se žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Smlouva byla uzavřena distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, Žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobci spolu s příslušenstvím sjednaným ve smlouvě, a to v pravidelných denních splátkách. První splátka byla splatná dne , datum, , konec kreditového rámce měl nastat dne , datum, .3. Žalobce tvrdí, že řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, když zjistil celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, pravidelné měsíční výdaje, čisté měsíční příjmy, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Žalobce ověřil osobu žalovaného v registrech, a to výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, z registru neplatných dokladů, z registru hledaných osob, z registru politicky aktivních osob, z katastrálního rejstříku, z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Žalobce vyhodnotil dané údaje a úvěr poskytl.4. Žalovaný čerpal dne , datum, částku 11 500 Kč, dále dne , datum, částku 11 210 Kč a dne , datum, částku 12 303 Kč. Celkem čerpal 35 013 Kč. Žalovaný splatil na jistinu celkem částku 30,60 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek a žalobce vypověděl uzavřenou smlouvu, o čemž byl žalovaný informován e-mailem dne , datum, . Od , datum, je žalovaný dle tvrzení žalobce v prodlení s úhradou úvěru.5. Žalobce žádá zaplacení jistiny 34 982,26 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 679,30 Kč, smluvní úrok 39 705,62 Kč. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 0,98 % denně z nesplacené části jistiny.6. Žalobce dále žádá smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný byl v prodlení s úhradou splátky splatné dne , datum, . Smluvní pokutu žádá žalobce po dobu 90 dnů a je v částce 1 696,15 Kč.7. Soud nařídil jednání, ke kterému se žalobce nedostavil. Neúčast omluvil. Žalovaný při jednání namítl, že nebyla řádně zkoumána jeho úvěruschopnost. V době poskytnutí úvěru žalovaný toto neřešil, potřeboval peníze, měl osobní problémy, neřešil výši úroku, neuvědomil si, že úrok je uveden v denní sazbě. Jeho osobní ani majetkové poměry nikdo nezkoumal. Jen uvedl nějaké údaje do formuláře, nelhal, ale uvedl co nejnižší náklady. Žádný výpis z účtu od něho nebyl požadován. Žalovaný není schopen doložit, jaké částky žalobci celkem uhradil.8. Po provedeném dokazování listinnými důkazy soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu a právní kvalifikaci:9. Přehled bankovních transakcí dokládá čerpání částky 11 500 Kč dne , datum, , částky 12 303 Kč dne , datum, a částky 11 210 Kč dne , datum, . na účet, který uvedl žalovaný ve smlouvě.10. Výpis posouzení úvěruschopnosti dokládá zkoumání této otázky. Žalovaný uvedl počet členů domácnosti, výši měsíčních výdajů na půjčky 12 000 Kč, výši pravidelných výdajů na bydlení 2 000 Kč měsíčně, zbytné výdaje uvedl v částce 2 000 Kč a měsíční čistý příjem v částce 47 303 Kč.11. Ze smlouvy zjistil soud, že celková maximální výše úvěru byla v částce 80 000 Kč, platnost doby kreditního rámce byla do , datum, . RPSN činila 1618,55 %, úroková pevná sazba byla denní ve výši 0,983%. Poplatek za vyplacení tranše úvěru činil 1,99 % z čerpané částky.12. Z výpisů z účtu žalovaného za 3 měsíce před poskytnutím úvěru zjistil soud, že veškeré finanční prostředky spotřebovával. Z výpisu je prokázáno, že hradil další úvěru. Dále je prokázáno, že vynakládal finanční částky na různé sázky, a to zejména na portálu , Anonymizováno, .13. Žádné další důkazy o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebyly předloženy, ačkoliv byl k tomu žalobce usnesením vyzván.14. Soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda je uzavřená smlouva platná. Zkoumá, zda neplatnost smlouvy nezpůsobuje jednak sjednání lichevní výše úroku a dále, zda byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, neboť neřádné zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr způsobuje absolutní neplatnost smlouvy.15. Důvod pro závěr o neplatnosti uzavřené smlouvy je výše požadovaného úroku, která je 358,795 % p.a., RPSN 1 618,55 %, což je zcela nepochybně lichevní výše úroků, která způsobuje absolutní neplatnost celé smlouvy. V rozporu s dobrými mravy se dle ustálené soudní praxe zpravidla považuje výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.16. Podle § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jako i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.18. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako„ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.20. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.21. Soud dále posuzoval, zda byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Soud nemá z listiny Výpis posouzení úvěruschopnosti za prokázané, že by otázka úvěruschopnosti žalovaného byla zkoumána pečlivě. Pouhým vyplněním několika údajů v dotazníku nemůže žalobce s náležitou pečlivostí, s jakou je povinen postupovat, přezkoumat, v jaké finanční situaci se žalovaný skutečně nachází a zda je schopen své závazky plynoucí ze smlouvy plnit. Soudu se jeví nepravděpodobné, že by měl žalovaný jen takové výdaje, jaké uvádí, zejména s ohledem na skutečnost, že uvedl v domácnosti 3 osoby, z toho dvě výdělečné. Výši příjmu druhé osoby žalobce nezkoumal, nezkoumal výši nákladů se zajištěním bydlení, energií, stravy a ostatní náklady na běžné denní potřeby. Spokojil se s vyplněním formuláře. Pokud by žalobce skutečně ověřil výpisy z účtu žalovaného, zjistil by, že pravidelně a často vynakládá finanční částky na sázky a dle názoru soudu by poté měl uzavřít, že žalovaný je osoba, která není úvěruschopná.22. Úsudek, zda úvěrová smlouvě je platná nebo naopak absolutně neplatná, protože nedošlo k řádnému zjištění a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je soud povinen činit z moci úřední. Opačný závěr by byl ve zjevném rozporu s rozhodovací praxí ESDF, podle níž články 8 a 23 Směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z úřední povinnosti zabýval tím, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.23. Soud vzal v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. Zn. 33 Cdo 3675/20