65 C 3/2026-102 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, domáhal na žalované zaplacení částky 83 036 Kč s příslušenstvím z titulu neplaceného úvěru poskytnutého žalované na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Dále požadoval na žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 39 002 Kč a náhradu nákladů řízení.2. Žalovaná se k žalobě ve lhůtě stanovené soudem nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporovala. Na jednání soudu se bez omluvy nedostavila.3. Z listinných důkazů zjistil následující skutečnosti. Žalovaná uzavřela se žalobcem smlouvu o úvěru a zavázala se uhradit žalobci poskytnutou částku, sjednaný úrok, popř. další platby spojené s poskytnutým úvěrem (poplatek za pojištění schopnosti splácet úvěr). Poskytnutí částky v celkové výši 80 000 Kč v dubnu 2024 je prokázáno dokladem o vyplacení úvěru a sdělením , právnická osoba, .4. Soud je toho názoru, že poskytovatel úvěru nezkoumal úvěruschopnost žalované řádně a důkladně. Soud vyzval na jednání žalobce ve smyslu § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), aby doplnil tvrzení a označil důkazy k prokázání tvrzení o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. Žalobce v rámci podání ze dne , datum, vesměs znovu odkázal na listiny, které již byly součástí spisu, a to na kopii občanského průkazu žalované, hodnocení klienta, výpisu NRKI, dvě výplatní pásky, prohlášení klienta, předsmluvní formulář, přihlášku žalované do pojištění skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry, kartu klienta, výpis z účtu – výplata poskytnutého úvěru).5. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou proto, že ze strany poskytovatele úvěrů, tj. ze strany žalobce, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobce dle svého tvrzení z dokladů o příjmech zjistil celkové měsíční příjmy žalované, celkové měsíční výdaje i volné zdroje ke splácení, další informace získal z registrů - insolvenčního rejstříku, NRKI. Dále z informativních výpisů z bankovního účtu bylo dle tvrzení žalobce ověřeno, že žalovaná má pracovní poměr a byl jím ověřen stálý příjem žalované. U dalších výdajů vycházel žalobce de-facto z tvrzení žalované. K tomuto žalobce předložil listiny specifikované v odstavci 4 tohoto rozsudku. Z těchto listin vyplývá, že žalovaná byla zaměstnána s měsíčním příjmem cca 27 000 Kč. Její výdaje měly činit celkem , hodnota, Kč, když z toho 3 362 Kč měly činit jiné splátky a částka 4 621 Kč měla zahrnovat nájemné a inkaso. K tomuto si žalobce od žalované však nenechal předložit ničeho, a to ani nájemní smlouvu. Žalobce sám uvedl, že si ověřil, že žalovaná je majitelem bankovního účtu, od žalované však nepožadoval žádný výpis z tohoto účtu, aby získal lepší přehled o nákladech žalované a její celkové majetkové situaci. Kdyby tak učinil, musel by zjistit, že na konci měsíce března 2024 hospodařila žalovaná se zůstatkem 1 196,74 Kč, tedy se zůstatkem, který by nepokryl sjednanou splátku úvěru, nehledě na to, že v tomto měsíci žalovaná obdržela částku 10 000 Kč jako zápůjčku od společnosti , právnická osoba, I v předešlých měsících hospodařila žalovaná tak, že nebylo možné provést některé trvalé příkazy kvůli nedostatku disponibilních prostředků na účtu. I v lednu 2024 si žalovaná vzala úvěr/zápůjčku od společnosti , právnická osoba, ve výši 3 000 Kč. Žalobce se však v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované spokojil stran jejích výdajů pouze s tvrzením žalované. Žalobce v rámci doplnění tvrzení připustil, že žalovaná v době uzavření smlouvy měla se žalobcem uzavřenou již jednu smlouvu, kde měsíční splátka měla činit 3 362 Kč (zaznamenáno v hodnocení klienta). Žalobce však ani po výzvě soudu nedoplnil, jaká byla celková výše tohoto úvěru, zda žalovaná v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy tento již trvající úvěr splácela řádně či zda se dostala s jeho splácením do prodlení. Posouzení schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr je však nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně v domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. To podle názoru soudu žalobce učinil chybně, nedostatečně. Důkazy, které by prokazovaly tvrzení žalobce o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalované úvěr splatit, žalobce nepředložil. Z tohoto důvodu považuje soud úvěrovou smlouvu za neplatnou. Soud si je vědom toho, že žalovaná na úvěr uhradila celkem , hodnota, Kč. Z karty klienta však vyplynulo, že žalovaná na úvěr uhradila řádně pouze 2 splátky, a to v květnu a červnu 2024. V červenci již splátku neuhradila. Poté ještě v měsíci srpnu uhradila dvě splátky a další platby žalobci zaplatila až téměř po osmi měsících. Z tohoto důvodu soud na daný případ nemůže aplikovat ani závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v jeho rozsudku ze dne , datum, , č. j. 33 Cdo 1819/2023-133, a to, že „pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.“6. Žalobce si tedy počínal nezodpovědně, když finanční situaci žalované posoudil jako situaci, za které bude žalovaná schopna podmínky úvěrové smlouvy plnit. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Dle názoru soudu jde o neplatnost absolutní podle § 588 o.z., vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se otázkou platnosti smlouvy i bez návrhu žalované.7. Soud posuzoval nárok žalobce podle následujících ustanovení.8. Podle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel ve znění účinné do , datum, před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel ve znění účinné do , datum, při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinné do , datum, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 87 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. ve znění účinné do , datum, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s