10 C 42/2020-34 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně - [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o bankovních produktech a službách, v rámci níž byl žalovanému poskytnut úvěr [číslo] ve formě možnosti přečerpání běžného účtu, tzv. Flexikredit. Součástí smlouvy byly podmínky pro čerpání jednotlivých produktů. Debetní zůstatek na běžném účtu byl žalovanému povolen do výše maximální částky sjednané ve smlouvě. Žalovaný čerpal úvěr až do výše povoleného limitu průběžně tak, že byly provedeny platební příkazy žalovaného z prostředků na běžném účtu, přestože nebyl na běžném účtu dostatek kreditních prostředků k jejich úhradě Žalovaný se dle čl. 19 podmínek zavázal, že jeho účet bude vykazovat po dobu jednoho kalendářního dne kreditní zůstatek, a to v období minimálně 360 kalendářních dnů. Žalovaný porušil podmínky vyplývající ze smlouvy, a proto byl ke dni [datum] převeden debetní zůstatek z běžného účtu, který vznikl kombinací výběrů z účtu a zaúčtovaných poplatků a úroků, tak vkladů na účet, na nově otevřený účet [číslo]. Tento splatný Flexikredit byl žalovaný povinen splatit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úroky tak, aby délka splácení nepřesáhla dobu 48 měsíců. Úroková sazba činila 29 % ročně. Žalovaný uvedený splatný Flexikredit neuhradil, proto banka úvěr ke dni [datum] zesplatnila a vyčíslila. Následně byla pohledávka původního věřitele za žalovaným postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Ke dni postoupení pohledávky činil dluh [částka] a je tvořen jistinou ve výši 9 355,1 představující vyčerpanou a dosud neuhrazenou částku úvěru a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka]. Žalobkyně dále požaduje ode dne postoupení pohledávky, tj. od [datum] zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a smluvním úrokem ve výši 29 % dle smlouvy. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání soudu se pak žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně předvolán. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Dle § 2662 zák. č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. 4. Dle § 2665 o. z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. 5. Dle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6. Dle § 1968 o.z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem (§ 1969 občanského zákoníku). 7. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. <b>Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav věci:</b> 8. Mezi [právnická osoba] a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách ze dne [datum], jejíž součástí byly Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách, na jejichž základě vedla [právnická osoba] běžný účet žalovaného č. [bankovní účet], ke kterému byla zřízena služba tzv. Flexikredit s povoleným limitem [částka], úroková sazba činila 21,99 % ročně a úroková sazba z nepovoleného debetního zůstatku činila 29 % [ulice] poplatek za čerpání povoleného debetního zůstatku činil [částka]. Žalovaný se zavázal nepřekročit povolený limit a v případě, že debetní zůstatek překročí povolený limit, bude účtován sankční poplatek dle sazebníku a nepovolený debetní zůstatek bude dále úročen sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Součástí služby Flexikredit byl tedy i sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby, s jehož obsahem se žalovaný podpisem smlouvy seznámil. Původní věřitel tak byl oprávněn účtovat si měsíčně za čerpání povoleného debetního zůstatku částku [částka], za oznámení o převodu Flexikreditu na úvěrový účet částku [částka], za vedení splatného Flexikreditu měsíčně částku [částka], za výzvu ke splatnosti úvěru částku [částka] za zaslání oznámení o zrušení Flexikreditu původním věřitelem částku [částka], za zaslání každé upomínky při nedodržení smluvních podmínek částku [částka], poplatek za překročení povoleného debetního zůstatku částku 300 Kč/měsíčn a nakonec poplatek za převedení nepovoleného debetního zůstatku z běžného účtu na úvěrový účet poplatek 10 % z hodnoty Flexikreditu minimálně [částka]. 9. Před uzavřením tzv. Flexikreditu zkoumal původní věřitel úvěruschopnost žalovaného tak, že zjistil pravidelný příjem žalovaného ve výši [částka] z pracovního poměru (servisní pracovník) a to ze smlouvy uzavřené na dobu určitou do [datum]. Dále původní věřitel zjistil, že žalovaný bydlí u rodičů a nemá vyčísleny životní náklady, případně jiné splátky úvěrů, proto původní věřitel zohlednil jako životní náklady žalovaného částku zjištěnou na webových stránkách Českého statistického úřadu a Ministerstva práce a sociálních věcí, tj. zohlednil částky životního minima a průměrných životních nákladů na domácnost. A dále původní věřitel z interního systému zjistil, že žalovaný splácel měsíčně částku [částka]. Ačkoli nelze obecně akceptovat, aby věřitelé při zjišťování úvěruschopnosti žadatelů o úvěr vycházeli z obecných informací uveřejněných na stránkách Českého statistického úřadu nebo Ministerstva práce a sociálních věcí, byla situace v případě žalovaného odlišná tím, že bydlel u rodičů a lze souhlasit s argumentem žalobkyně, že se rodiče mohli na zajištění finančních prostředků pro svého syna podílet, resp. že např. nebyl povinen hradit nájemné apod. (tyto částky ostatně žalovaný nijak ve formuláři nevykázal). Zároveň se původní věřitel nespoléhal pouze na informace uvedené žalovaným, ale sám aktivně zjistil, že žalovaný splácí měsíčně částku [částka]. Po zohlednění tohoto zjištění a započítání minimálních životních nákladů dle Ministerstva práce a sociálních věcí a zprůměrovaných údajů uveřejňovaných Českým statistickým úřadem lze mít za to, že bylo řádně zjištěno, že byl žalovaný schopen na poskytnutý úvěr, resp. na možnost přečerpání účtu maximálně v částce [částka] řádně dílčí splátky splácet. 10. Jelikož žalovaný opakovaně porušil smluvní podmínky a překročil povolený limit debetního zůstatku, o čemž byl vyrozuměn oznámením ze dne [datum], ve kterém byl zároveň původním věřitelem informován o možnosti otevření zpoplatněného úvěrového účtu. Dopisem ze dne [datum] bylo žalovanému oznámeno otevření úvěrového účtu ke splacení Flexikreditu ve výši [částka]. Dopisem ze dne [datum] byl žalobce vyzván k úhradě dlužné částky. Dne [datum] byla uzavřena mezi původním věřitelem a žalobkyní smlouva o postoupení pohledávek, na základě které byla pohledávka původního věřitele za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl o tomto postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou ze dne [datum]. Žalovaný však na svůj dluh ničeho neuhradil. Jelikož tak bylo prokázáno, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli řádně smlouvu o poskytnutí finančních prostředků ve formě povoleného debetního zůstatku na běžném účtu a jelikož bylo prokázáno, že žalovaný porušil své smluvní povinnosti, když přečerpal povolený debetní zůstatek na účtu, shledal soud žalobu jako důvodnou a vyhověl žalobě v plném rozsahu. Soud přiznal žalobkyni právo na zaplacení dlužné jistiny vč. příslušenství, které bylo žalovanému na základě smlouvy o bankovních produktech účtováno. 11. Soud vyhověl žalobkyni i co do příslušenství přiznané pohledávky ve smyslu ustanovení § 1970 o.z., když období, za něž žalobkyně úrok z prodlení požaduje (od [datum], tj. od data následujícího po dni postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni), je obdobím, kdy byl žalovaný s plněním své povinnosti již v prodlení. Požadovaná výše úroků z prodlení je pak v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákla