12 C 246/2020-24 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se domáhala proti žalované jako právní nástupce [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO], zaplacení částky [částka], úroku ve výši 23,72% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že její právní předchůdce na základě smlouvy uzavřené se žalovaným dne [datum] poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka]. Tuto částku žalovaný převzal při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s úroky ve výši [částka], odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši [částka] a náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši [částka], a to ve 58 týdenních splátkách po [částka] se splatností poslední splátky dne [datum]. Žalovaný splátky řádně nehradil, poslední splátku uhradil dne [datum]. K postoupení pohledávky žalobkyni došlo dne [datum] a žalovaný byl o tomto vyrozuměn dopisem z téhož dne. Ke dni [datum] činila dlužná částka na jistině [částka] a na poplatku za administrativní činnost [částka] a na poplatku za hotovostní inkaso [částka]. Žalovaný ke dni postoupení pohledávky uhradil částku [částka]. Žalobkyně dále tvrdila, že schopnost žalovaného splácet úvěr posuzovala na základ údajů, které za tímto účelem žalovaný poskytl v zákaznické kartě. 2. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav: Mezi žalovaným a [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO] (věřitel), bylo písemně dohodnuto dne [datum] na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] že věřitel žalovanému poskytne částku [částka], jejíž převzetí v hotovosti stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky věřiteli vrátit spolu s úroky ve výši [částka], odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši [částka] a náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši [částka], a to ve 58 týdenních splátkách po [částka] se splatností poslední splátky dne [datum], přičemž první splátku byl žalovaný povinen zaplatit 7. kalendářního dne od data uzavření smlouvy. V den uzavření smlouvy byla vyplněna a žalovaným podepsána zákaznická karta, ve které uvedl, že je ženatý, nemá žádné nezaopatřené děti a bydlí ve společné domácnosti s manželkou. Mezi měsíčními výdaji pak byl uvedeny výdaje v částce [částka]. Pravidelné měsíční příjmy byly uvedeny v částce [částka]. V části„ ověřené dokumenty“ byl označen občanský průkaz, pracovní smlouva a nájemní smlouva. Soudu nezbylo, než uvěřit tvrzení žalobkyně, že žalovaný celkem uhradil částku [částka], neboť sám žalovaný další úhrady netvrdil. Dne [datum] došlo k postoupení pohledávky věřitele na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem odeslaným dne [datum] odeslaným dne [datum] Lhůta k planění byla žalovanému stanovena do 10 dnů od doručení. Žalovaný byl před podáním žaloby dopisem ze dne [datum] vyzván k úhradě dluhu s upozorněním na možnost soudního vymáhání v případě, že k úhradě v dodatečné lhůtě nedojde. Dle poštovního podacího lístku mu byla výzva odeslána následujícího dne. Žalovaný netvrdil, že po postoupení pohledávky poskytl žalobkyni další plnění. 3. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 4. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 5. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 6. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a věřitelem byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, současně se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Zákon o spotřebitelském úvěru stanovuje povinnost věřitele (poskytovatele úvěru) před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr se poskytovatel úvěru nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 2178/2018). Úvěr pak může věřitel poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 10. Za rozhodující pro právní posouzení této věci tak soud považoval skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. V daném případě je zřejmé, že věřitel při prověřování úvěruschopnosti žalovaného postupoval zcela formálně a spokojil se s tím, že v zákaznických kartách uvedené informace žalovaný stvrdil svým čestným prohlášením a podpisem. O tom svědčí zejména to, že v zákaznických kartách je sice zaškrtnuto, že žalovaným měly být předloženy doklady jako pracovní smlouva a nájemní smlouva, ovšem kopie těchto dokladů nebyly přes výzvu soudu doloženy. Z provedených důkazů není tedy patrné, že by věřitel jakkoliv ověřil příjmy a výdaje žalovaného a existenci a výši jeho dalších závazků. Žalobkyně se následně ani nedostavila k nařízenému jednání a vzdala se tak možnosti být soudem poučena podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) o potřebě doplnit tvrzení týkající se řádného zkoumání úvěruschopnosti a navrhnout k tomuto tvrzení důkazní návrhy a o následcích nesplnění těchto povinností. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatná, když k této skutečnosti je soud povinen přihlížet v souladu s ust. § 588 o. z. i bez návrhu, neboť takovéto jednání žalobkyně (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 11. Jestliže věřitel přes neplatnost smlouvy poskytl žalovanému částku [částka], plnila dle § 2991 o. z. bez právního důvodu a vzniklo mu ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Žalobkyně je ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek. S ohledem na skutečnost, že žalovaný na svůj dluh zaplatil již [částka], zbývá mu k úhradě [částka]. Závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení ve výši [částka] se pak stal splatným dnem [datum], neboť žalovaný byl v oznámení o postoupení pohledávky, odeslané dne [datum], vyzván k jejímu zaplacení ve lhůtě 10 dnů, což neučinil. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od [datum] neboť od této doby byl žalovaný prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro r