12 C 306/2021-18 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se domáhala zaplacení peněžitého plnění uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku, a to ve výši 665 Kč jako náhradu nákladů na dopravu nezletilé dcery žalované [jméno] [příjmení], [datum narození] (dále jen„ nezletilá“), kterou dne [datum] provedli příslušníci [obec] České republiky služebním vozidlem z OO PČR [obec] do DDŠ [obec]. Předloženými listinnými důkazy bylo prokázáno, že bylo usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 1. 8. 2019, č. j. 13 Nc 3305/2019 -10 vydáno předběžné opatření, kterým byla nezletilá předána do péče [příjmení] domova se školou, základní školy a školní jídelny, [ulice a číslo], [obec]. PČR - Obvodní oddělení [obec] zajistila dne [datum] nezletilou při útěku z DDŠ [obec] a provedla její dopravu z [obec] do DDŠ [obec]. Nezletilá je dcerou žalované. Doprava byla provedena osobním vozidlem PČR. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě nákladů na dopravu nezletilé, a to dopisem ze dne [datum] a určila lhůtu k zaplacení do [datum]. Podle § 26 odst. 4 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, zajistí-li policista osobu nezletilou nebo osobu, která není trestně odpovědná, je povinen informovat o této skutečnosti neprodleně jejího zákonného zástupce, opatrovníka nebo školské anebo výchovné zařízení, ze kterého osoba utekla, nebo jiné obdobné zařízení, ve kterém je tato osoba umístěna na základě rozhodnutí soudu anebo na základě souhlasu zákonných zástupců anebo opatrovníka. Zákonný zástupce, opatrovník nebo uvedené zařízení jsou povinni bez zbytečného odkladu zajistit odvoz této osoby z útvaru, v němž je osoba zajištěna. Zajistí-li policie výjimečně převezení osoby sama, má tato osoba, její zákonný zástupce nebo opatrovník povinnost uhradit náklady převozu. Policie zajištěnou osobu, která utekla z výkonu ústavní výchovy, ochranné výchovy nebo předběžného opatření, převeze na nejbližší záchytné pracoviště diagnostického ústavu, pokud není školské zařízení, z něhož osoba utekla, blíže než toto záchytné pracoviště. Soud na základě shora uvedeného skutkového stavu dopěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná, jako zákonná zástupkyně nezletilé má v souladu s § 26 odst. 4 zákona o Policii ČR, povinnost zaplatit žalobkyni náklady na dopravu, jejichž výši žalobkyně uplatnila v souladu s vyhláškou č. 333/2018 Sb. celkovou částkou 665 Kč. Žalovaná náklady na dopravu nezaplatila ve lhůtě, kterou jí dala žalobkyně, a ocitla se tak v prodlení podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalobkyně má proto právo na žalovanou částku včetně úroků z prodlení, a to podle § 1970 o. z., ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě zcela vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Lhůta k plnění byla určena dle ust. § 160 odst. 1 o s. ř. Žalobkyně byla v řízení osvobozena od soudního poplatku podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Jelikož soud návrhu žalobkyně vyhověl a žalovaná nemá proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, uložil soud žalované podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích povinnost zaplatit soudní poplatek. Jeho výše je určena položkou 1 bodem 1 písm. a) sazebníku soudních poplatníků a činí 1 000 Kč Soudní poplatek je v souladu s § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích splatný do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.