17 C 141/2021-20 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované nahradit jí částku ve výši 21 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 250 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], [země] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr až do konečné výše 21 309,96 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději dne [datum]. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu věřitele na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná i přes upomínky dlužnou částku neuhradila. Úvěruschopnost žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně ověřována výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, žalovaná byla lustrována veřejně dostupnými databázemi. Na základě těchto skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované, proto jí byl revolvingový úvěr poskytnut. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud k projednání věci nařídil na [datum] jednání. Zástupkyně žalobkyně se z jednání omluvila, o odročení nepožádala, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal v jejich nepřítomnosti. 4. Ke zjištění skutkového stavu soud provedl následující důkazy, z nichž zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti: 5. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou bylo dle smlouvy o úvěru ze dne [datum] sjednáno, že žalobkyně poskytne žalované prostředky až do výše 80 000 Kč, a to na jeho účet č. [bankovní účet]. Žalovaná se měla zavázat hradit spolu s poskytnutými prostředky i úrok a sjednané poplatky. Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky. (dle smlouvy ze dne [datum], obchodních podmínek, standartních informací a dokumentu loan application info) 6. K datu splatnosti [datum] měla činit celková služná částka 21 309,96 Kč, přičemž celková částka k úhradě k datu splatnosti činila 8 308,98 Kč (dle faktury [variabilní symbol]) 7. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla dne [datum] uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Jednou z postupovaných pohledávek byla pohledávka za žalovanou. (dle smlouvy o postoupení pohledávek) 8. Žalované bylo postoupení oznámeno dopisem ze dne [datum], v němž byla zároveň vyzvána k úhradě dlužné částky do 3 dnů. (dle oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacího archu z téhož dne) 9. Shora zjištěný skutkový stav soud posuzoval po stránce právní takto: <i>10. Dle §1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle § 1880 odst. 1 o.z. nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 11. Pokud se týče aktivní legitimace žalobkyně k podání žaloby, pak ta byla prokázána žalobkyní předloženou smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky, které bylo žalované zasláno. Soud proto uzavřel, že žalobkyně je v tomto sporu aktivně legitimována. <i>12. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> 13. Na základě zjištěného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně svůj nárok odvozuje z uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru, na jejímž základě měla poskytnout žalované na její požádání úvěr až do výše 80 000 Kč. Takto sjednaný úvěr pak právní předchůdkyně žalobkyně měla žalované poskytnout, resp. žalovaná jej měla čerpat ve výši 21 309,96 Kč, s tím, že neuhrazena zůstává částka 21 250 Kč. Po provedeném dokazování listinami, které byly k žalobě připojeny, však z žádné z těchto listin nelze dovodit, zda a v jaké výši byly žalované peněžní prostředky právní předchůdkyní žalobkyně skutečně poskytnuty. Pokud by přitom žalobkyně měla být s žalobou úspěšná, musela by alespoň tuto základní premisu prokázat. 14. Soud k projednání věci nařídil jednání, z něhož se žalobkyně omluvila s tím, že účast zástupce žalobkyně nepovažuje za nezbytnou. Požádala pak soud, aby v případě, že nebude moci žalobě v plném rozsahu vyhovět, žalobkyni před konáním jednání vyzval k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. 15. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 1 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání, při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp.zn. 21 Cdo 4314/2008). 16. S ohledem na absenci žalobkyně při jednání nebylo možno žalobkyni vyzvat k označení důkazů k prokázání jejích tvrzení ohledně poskytnutí peněžních prostředků žalované (k tomu viz. výše citované rozhodnutí Nejvyššího soudu). Nelze tak než konstatovat, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní k prokázání svého tvrzení, že žalovaná právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky skutečně čerpala. Proto soud žalobu výrokem I. v plném rozsahu zamítl. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož by s ohledem na procesní úspěch měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, avšak s ohledem na to, že žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.