17 C 178/2021-31 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku, uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně svůj nárok odůvodnila tím, že je příjemce příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), přičemž touto žalobou se na žalovaném domáhá právě úhrady tohoto příspěvku. Žalovaný je provozovatelem automobilu [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu [anonymizováno], které je evidováno jako provozované. Žalovaný v období od 15. 7. do 4. 12. 2019 neměl k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Vozidlo nebylo pojištěno 143 dní, za což žalobkyni náleží příspěvek ve výši 6 721 Kč a dále poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva dle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve výši 300 Kč dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. <i>2. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Rumunska. Proto se soud nejprve zabýval tím, zda je dána jeho mezinárodní pravomoc. Pravomoc zdejšího soudu je vzhledem k členství obou zemí v Evropské unii posuzovat nejprve podle právních předpisů EU. Otázku pravomoci tak soud zkoumal z hlediska Nařízení rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.</i> 3. Pokud se týče bydliště žalovaného, bylo v řízení zjištěno, že se žalovaný v době zahájení řízení nacházel na území České republiky, byl ubytován v ubytovacím zařízení [příjmení] [příjmení], [ulice a číslo], [obec]. Na území ČR měl povolen pobyt v období od 9. 6. 2015 do 20. 2. 2017, kdy jako adresu pobytu měl uvedenu adresu v obvodu zdejšího soudu. Současné bydliště žalovaného není známo. Na adrese v zahraničí poštu nepřebírá (jak bylo zjištěno v rámci spisu zdejšího soudu sp.zn. 17 C 228/2020). S ohledem na uvedená zjištění tak má soud za to, že je dána jeho pravomoc českých soudů, neboť v době zahájení řízení se žalovaný na území ČR prokazatelně zdržoval. <i>4. Pokud jde o hmotné právo je v daném případě rozhodné ustanovení čl. 4 Nařízení EP a Rady (ES) č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (dále jen„ Nařízení Řím II“), podle kterého je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti. Rozhodný je tak právní řád České republiky.</i> 5. Jelikož však není v současné době známo bydliště žalovaného, na jím uvedené adrese v zahraničí si poštu nepřebírá, soud žalovanému v souladu s § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) jmenoval pro řízení k ochraně jeho zájmů opatrovníka. 6. Soud dále ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce s tímto postupem souhlasil již při podání žaloby, žalovaný souhlasil postupem dle § 101 odst. 4 o.s.ř., když výzva k vyjádření se, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, byla doručena opatrovnici žalovaného do vlastních rukou dne [datum]. 7. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 8. Žalovaný byl v období od 15. 7. 2019 do 4. 12. 2019 vlastníkem osobního automobilu [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu [anonymizováno]. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu, a to dopisem ze dne 12. 2. 2020. Období, za které nebylo vozidlo pojištěno, je 15. 7. 2019 – 4. 12. 2019, tj. 143 dní. Příspěvek činí 47 Kč denně, tedy celkem 6 721 Kč. Žalovaný byl k zaplacení příspěvku žalobkyní opakovaně vyzýván. 9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: <i>10. Podle § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené (písm. a)), může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci (písm. b)).</i> <i>11. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (odst. 3). Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (odst. 4). Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou (odst. 5).</i> <i>12. Podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., v platném znění, výše nákladů [obec] kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí [částka].</i> 13. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat, že žalovaný byl vlastníkem vozidla, k tomuto vozidlu neměl v rozhodné době sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv k tomu byl ze zákona povinen, čímž mu vznikla povinnost uhradit žalobkyni příspěvek ve výši zákonem stanovené, když tento příspěvek ani po výzvě žalobkyni neuhradil a je tak s jeho úhradou v prodlení, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 021 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 15. Lhůtu k plnění soud uložil žalovanému v zákonné třídenní lhůtě od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř., místo plnění náhrady nákladů řízení pak podle § 149 odst. 1 o. s. ř.. 16. O nákladech, které budou (odměna opatrovníka) hrazeny státem soud rozhodl tak, že stát nemá na náhradu těchto nákladů právo, neboť těmito úkony bylo zajišťováno právo žalovaného na spravedlivý proces.