17 C 230/2020-20 — Okresní soud v Nymburce

Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba] Bank, p.l.c.) uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku ve výši [částka] převodem na jeho bankovní účet. Smlouva je uzavřena okamžikem, kdy právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému zápůjčku. Žalovaný se zavázal zápůjčku právní předchůdkyni vrátit spolu s poplatkem za zpracování a poskytnutí půjčky dne [datum], což neučinil. Žalovaný nereagoval na výzvy právní předchůdkyně žalobkyně, ke dni podání žaloby tak zbývá uhradit částka [částka], přičemž vedle této částky jistiny žalobkyně požaduje i úrok z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky. Pohledávka žalovaného byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Usnesením č.j. 17 C 230/2020-11 ze dne 19. 11. 2020 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení ohledně posouzení úvěryschopnosti žalovaného, tedy jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr a dále byla vyzvána k předložení důkazů, které označila, a to smlouvy o zápůjčce a potvrzení o čerpání zápůjčky. Na to žalobkyně reagovala tak že nedisponuje žádnými informacemi ohledně ověřování úvěruschopnosti žalovaného ze strany jejího právního předchůdce; k výzvě soudu žádné listiny nedoložila. Usnesením ze dne 17. 12. 2020, č.j. 17 C 230/2020-16 byla proto žalobkyně opětovně vyzvána k založení smlouvy o půjčce, příkazu k úhradě, výpisu z účtu věřitele a příloze ke smlouvě o postoupení pohledávek. Žalobkyně na toto usnesení nereagovala, soud proto k projednání věci nařídil jednání. Právní zástupkyně žalobkyně se z jednání omluvila, požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud proto jednal ve smyslu §101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně. Soud došel na základě provedených důkazů k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Dle smlouvy o postoupení pohledávek se právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně dne [datum] dohodli na převodu vlastnického práva k převáděným pohledávkám ke dni podpisu této smlouvy. (dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]) O postoupení pohledávky byl žalovaný písemně informována (dle oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], doklad o jeho odeslání ze dne [datum]). Takto uvedený skutkový závěr soud posoudil po stránce právní takto: <i>Dle §1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle § 1880 odst. 1 o.z. nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> Pokud se týče aktivní legitimace žalobkyně k podání žaloby, pak ta byla prokázána žalobkyní předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], zejména pak oznámením o postoupení pohledávky žalovanému. <i>Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> Žalobkyně od počátku řízení tvrdila, že na základě žádosti žalovaného o poskytnutí zápůjčky, mu byla tato zápůjčka poskytnuta. K tomu, aby mohla být žalobkyně v řízení úspěšná, musela by alespoň tuto základní premisu prokázat. Na výzvu soudu k doplnění důkazů k prokázání těchto svých tvrzení před zahájením jednání ve věci samé žalobkyně nijak nereagovala, k důkazu navrhovanou smlouvu o zápůjčce i přes opětovné výzvy soudu nepředložila. Nepředložila ani doklad o tom, že by snad měla její právní předchůdkyně žalovanému nějaké finanční prostředky poskytnout. Žalobkyně se nařízeného jednání neúčastnila a vzdala se tak dobrodiní poučení ve smyslu § 118a odst. 1 o.s.ř., které by směřovalo k doplnění tvrzení a k označení důkazů k prokázání uzavření smlouvy o zápůjčce, příp. alespoň poskytnutí finančních prostředků žalovanému, vož předloženými listinami prokázáno nebylo. Žalobkyni se nepodařilo prokázat, že by byla smlouva o zápůjčce se žalovaným uzavřena, ani že by byly finanční prostředky na základě této smlouvy právní předchůdkyní žalobkyně zaslány právě žalovanému. Proto soud žalobu výrokem I. v plném rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož by s ohledem na procesní úspěch měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, avšak s ohledem na to, že žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.