5 C 147/2021-52 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s tím, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva [číslo] ze dne [datum], jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla tov. zn. Opel, r.z. [anonymizováno], na dobu neurčitou. Na základě této pojistné smlouvy se žalovaný zavázal žalobkyni hradit první pojistné ve výši 2.538 Kč ročně, splatné pololetně po 1.269 Kč vždy k 17. dni 04. a 10. měsíce roku. Od [datum] bylo pojistné navýšeno na částku 2.868 Kč, splatné pololetně po 1.434 Kč. Žalovaný pak neuhradil pojistné splatné dne [datum]. Dne 5. 8. 2019 došlo k zániku pojištění. Za období od 17. 4. 2019 do 5. 8. 2019 činí dlužné pojistné 868 Kč. Dále žalobkyně požaduje uhradit upomínací poplatek ve výši 200 Kč, celkem tedy 1.068 Kč. Žalovaný na svůj dluh ani přes upomínku žalobkyně ničeho nezaplatil. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. V souvislosti se zjišťováním místa faktického pobytu žalovaného jako cizince, kterého se na adrese místa jeho posledního známého faktického pobytu nepodařilo obeslat, učinil soud v rámci místního šetření zjištění, že žalovaný se na uvedené adrese fakticky již delší dobu nezdržuje. Soud proto žalovanému s odkazem na ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř. ustanovil opatrovníka z řad advokátů. Opatrovník pak uplatněný nárok neuznal. Opatrovník především zpochybnil pravost celého právního jednání a současně namítal místní nepříslušnost zdejšího soudu. V řízení se tedy jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 14 bod 1. aniž je dotčen čl. 13 odst. 3, může pojistitel žalovat pouze u soudů toho členského státu, v němž má žalovaný bydliště, bez ohledu na to, zda je žalován pojistník, pojištěný nebo oprávněná osoba. V řízení pak bylo zjištěno, že žalovaný k rozhodnému dni, tj. ke dni zahájení řízení v této věci, měl poslední známé bydliště na adrese shora. Tento pobyt přitom dosud nebyl oficiálně ukončen, ani nedošlo k nahlášení případné změny adresy pobytu. Tuto adresu je tak třeba považovat za platné místo pobytu žalovaného na území ČR. Soud tedy uzavřel, že pravomoc zdejšího soudu je tak dána včetně jeho místní příslušnosti. Pokud jde o hmotné právo je v daném případě rozhodné ustanovení čl. 7 Nařízení EP a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého v případě jiné pojistné smlouvy, než je smlouva podle odstavce 2, mohou v souladu s článkem 3 strany zvolit pouze následující práva: a) právo jakéhokoli členského státu, v němž se nachází riziko v okamžiku uzavření smlouvy; b) právo země, v níž má pojistník své obvyklé bydliště; c) v případě životního pojištění právo členského státu, jehož je pojistník státním příslušníkem; V souzeném případě byla volba v pojistné smlouvě provedena podle písm. b) citovaného článku 7 odkazem na příslušná ustanovení českého právního řádu. Rozhodné je tak právo české. <b>Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav věci:</b> Mezi účastníky byla platně uzavřena pojistná smlouva – sdružené pojištění vozidla, [číslo] ze dne [datum]. V této souvislosti soud k námitce opatrovníka zdůrazňuje, že nelze pouze formálně zpochybnit správnost soukromé listiny, aby přešlo důkazní břemeno na účastníka, který listinu předložil a podporuje tím svůj nárok. Pokud jde tedy o námitku zjevně účelovou a ničím nepodloženou, nestačí to k přechodu důkazního břemene na předkladatele listiny. V řízení naopak nebyl proveden jediný důkaz, který by svědčil o tom, že žalovaný pojistnou smlouvu nepodepsal. Předmětem pojistné smlouvy pak bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla tov. zn. Opel, r.z. [anonymizováno], na dobu neurčitou. Na základě této pojistné smlouvy se žalovaný zavázal žalobkyni hradit první pojistné ve výši 2.538 Kč ročně, splatné pololetně po 1.269 Kč vždy k 17. dni 04. a 10. měsíce roku. Od 17. 4. 2019 bylo pojistné navýšeno na částku 2.868 Kč, splatné pololetně po 1.434 Kč. Žalovaný pak neuhradil pojistné splatné dne 17. 4. 2019, proto mu žalobkyně zaslala upomínku ze dne 15. 6. 2019 k uhrazení dlužné částky a upozornila ho na zákonné následky nezaplacení pojistného. Žalovaný však na tuto upomínku žalobkyně nijak nereagoval, a proto dne 5. 8. 2019 došlo k zániku pojištění. Tuto skutečnost oznámila žalobkyně žalovanému dopisem ze dne 17. 8. 2019 a vyzvala ho k zaplacení nedoplatku pojistného ve výši 868 Kč. Dále žalobkyně požaduje uhradit upomínací poplatek ve výši 200 Kč, celkem tedy 1.068 Kč. Žalovaný na svůj dluh ani přes opakované upomínky žalobkyně ničeho nezaplatil. Nebylo naopak prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh cokoliv zaplatil. Podle § 2758 odst. 1 o. z. pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle § 2782 odst. 1 o. z. pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 3 odst. 1 věta první zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Podle § 12 odst. 1 písm. e) citovaného zákona pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zanikne dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než jeden měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka; lhůtu stanovenou pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části lze před jejím uplynutím dohodou prodloužit. Na základě shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a žalobě vyhověl, když výše dlužného pojistného pak odpovídá rozsahu a době trvání pojištění. Soud vyhověl žalobkyni i co do příslušenství přiznané pohledávky ve smyslu ustanovení § 1970 o.z., když období, za něž žalobkyně úrok z prodlení požaduje, je obdobím, kdy byl žalovaný s plněním své povinnosti již v prodlení, tedy od 7. 8. 2019. Požadovaná výše úroků z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4.245 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1.068 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1.000 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. s tím, že odměna byla dle § 14b odst. 4 a. t. omezena výší tarifní hodnoty, v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 978 Kč za 106 ujetých km v částce 578 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 375/2021 Sb. při průměrné spotřebě 3,9 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 375/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 667 Kč.