5 C 243/2021-14 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že je mimo jiné příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně postupem dle § 15 odst. 1 – 3 zák. č. 168/1999 Sb., obdržela od pojišťoven informaci, že motorové vozidlo [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova], [registrační značka], [VIN kód], (dále pouze„ vozidlo“), je evidováno v Centrálním registru vozidel jako provozované, ale v období od 30. 1. 2020 do 11. 2. 2020, tedy 13 dní, k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti. Vlastníkem/provozovatelem vozidla byl v uvedeném období žalovaný. Výše příspěvku za 13 nepojištěných dní při denní sazbě dle druhu vozidla – nákladní automobil do 3,5 t, sazba á 86, činí 1.118 Kč (13 x 86). Žalobkyně pak zaslala žalovanému písemnou výzvu ze dne 1. 10. 2020 k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných a nákladů na jeho uplatnění ve výši 300 Kč, celkem tedy 1.418 Kč. Ve výzvě stanovená 60 denní lhůta pro uhrazení základu příspěvku a nákladů na jeho uplatnění však dne 15. 12. 2020 marně uplynula. Následně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. Žalovaný však na svůj dluh dosud ničeho nezaplatil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V řízení se přitom jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Ukrajiny. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle článku 4 odst. 1 Nařízení Brusel I bis nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaný má své bydliště na adrese uvedené shora. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána. Pokud jde o hmotné právo je v daném případě rozhodné ustanovení čl. 4 Nařízení EP a Rady (ES) č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), podle kterého je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti. Rozhodný je tak právní řád České republiky. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání na základě listinných důkazů předložených účastníky ve smyslu § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný svůj souhlas vyjádřil postupem dle § 101 odst. 4 o.s.ř. <b>Soud zjistil tento skutkový stav věci:</b> Žalobkyně je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně obdržela od pojišťoven informaci, že vozidlo [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova], [registrační značka], [VIN kód], (dále pouze„ vozidlo“), je evidováno v Centrálním registru vozidel jako provozované, ale v období od 30. 1. 2020 do 11. 2. 2020, tedy 13 dní k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti. [příjmení] /provozovatelem vozidla byl v uvedeném období žalovaný, když z výpisu z Centrálního registru vozidel vyplývá, že žalovaný byl v uvedeném období zapsán jako vlastník/provozovatel. Tato skutečnost přitom nebyla ze strany žalovaného žádným způsobem vyvrácena či zpochybněna. Dále z výpisu z evidence pojistných smluv vyplývá, že uvedené vozidlo v období, které předchází předmětnému období, bylo pojištěno na základě pojistné smlouvy [číslo] u pojistitele [právnická osoba] Výše příspěvku za 13 nepojištěných dní při denní sazbě dle druhu vozidla – nákladní automobil s hmotností do 3,5 t, sazba á 86, činí 1.118 Kč (13 x 86). Žalobkyně pak zaslala žalovanému písemnou výzvu ze dne 1. 10. 2020 k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných a nákladů na jeho uplatnění ve výši 300 Kč, tj. celkem 1.418 Kč (1.118 + 300). Ve výzvě stanovená 60 denní lhůta (prodloužená kvůli stavu nouze a pandemii COVID) pro uhrazení základu příspěvku a nákladů na jeho uplatnění však marně uplynula. Následně žalobkyně zaslala žalovanému upomínku a II. upomínku ze dne 18. 2. 2021. Žalovanému byla rovněž zaslána předžalobní upomínka ze dne 30. 3. 2021. Žalovaný však na svůj dluh dosud ničeho nezaplatil. Pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla upravuje zákon č. 168/1999 Sb., (ustanovení §1 odst. 1). Podle odst. 2 citovaného ustanovení nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené (písm. a)), může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci (písm. b)). Podle § 4 odst. 1 citovaného zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla (odst2). Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (odst. 3). Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (odst. 4). Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou (odst. 5). Podle § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky č. 205/1999 Sb., v platném znění, denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro nákladní automobil jiný než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg včetně ve výši 86 Kč. Podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., v platném znění, výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve světle citovaných právních ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud proto žalobě vyhověl, a to i co do příslušenství přiznané pohledávky ve smyslu ustanovení § 1970 o.z., když období, za něž žalobkyně úrok z prodlení požaduje, je obdobím, kdy byl žalovaný s plněním své povinnosti již v prodlení, tj. od 16. 12. 2020. Požadovaná výše úroků z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1.418 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.