6 C 227/2021-15 — Okresní soud v Nymburce

Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o nájmu uzavřené dne [datum], na základě které se žalobce jako pronajímatel zavázal přenechat žalovanému do užívání byt [číslo] o velikosti 3+kk a žalovaný jako nájemce se zavázal hradit nájemné ve výši [částka] měsíčně a zálohy na služby spojené s užíváním byt ve výši [částka] měsíčně. Žalovaný však nájemné řádně nehradil, když na nájemném zůstal dlužen celkem částku [částka] (po promítnutí úhrad a zaplacené kauce). Ke dni [datum] byla nájemní smlouva ukončena, byt však byl žalobci předán v poškozeném stavu, proto následně žalobce vynaložil na výmalbu, práce a nákup nových balkonových dveří částku v souhrnné výši [částka], kterou rovněž po žalovaném požaduje. Žalovaný ničeho neuhradil ani poté, co byl k zaplacení dlužných částek vyzván předžalobní upomínkou ze dne [datum]. Žalovaný uvedl, že dluh vznikl jeho nerozvážností, chce ho však řešit. Navrhl hrazení dluhu ve splátkách po [částka] měsíčně, které by mohl dodržet. Žalobce s navrženým splátkovým kalendářem souhlasil, má však za to, že žalovaný je schopen hradit splátky ve výši nejméně [částka] měsíčně. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh uznal s tím, že ho chce uhradit ve splátkách, jsou splněny všechny podmínky § 153a odst. 1 o.s.ř. pro vydání rozsudku pro uznání. Soud proto na základě tohoto uznání rozhodl rozsudkem v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o.s.ř., nárok žalobce uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153a odst. 2 o.s.ř. rozsudek pro uznání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C.H.Beck, str. 332, bod 5 a 6). V posuzovaném případě je soud toho názoru, že povaha věci – nároky z nájemní smlouvy a náhrada škody - umožňuje, aby si účastníci svá vzájemná práva a povinnosti upravili svými právními úkony. Proto tato povaha věci rovněž umožňuje, aby skončili řízení soudním smírem. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný uznal nárok, který je žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání podle ustanovení § 153a odst. 1 o.s.ř. Jen pro vydání rozsudku pro uznání soud podle § 153a odst. 4 o.s.ř. nenařizoval jednání a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 a.t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka] O splatnosti k rukám zástupce žalobce soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř. S ohledem na výši dlužné částky a nákladů řízení, rozhodl soud o povinnosti žalovaného splnit uvedené povinnosti v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách v souhrnné výši [částka] ([částka] žalovaná částka s příslušenstvím, [částka] náhrada nákladů řízení). Důvodem pro toto rozhodnutí byla žádost žalovaného a souhlas žalobce s tímto postupem. Soud má za to, že takto vysoké splátky jsou v souladu s oprávněnými ekonomickými zájmy žalobce a jeho zástupce a ke splacení tak dojde v přiměřené době. Soud má za to, že povolení nižších splátek by bylo neodůvodněným zvýhodněním žalovaného na úkor žalobce. Soud takto rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř. a určil dále, že nesplní-li žalovaný byť i část jediné splátky řádně a včas, stane se celý dluh splatný ihned. Soud má za to, že tento možný následek nesplacení bude pro žalovaného dostatečnou výstrahou, aby splátky plnil řádně a včas. Podle § 157 odst. 3 o.s.ř. soud v odůvodnění rozsudku pro uznání uvede pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání.