6 C 270/2021-16 — Okresní soud v Nymburce

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s tím, že žalovaná dne [datum] cestovala dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní, tramvají [číslo] při kontrole se neprokázala platným jízdním dokladem. Žalobkyně proto po žalované požaduje úhradu jízdného ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Dlužnou částku žalovaná neuhradila ani poté, co jí byla zaslána předžalobní upomínka. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastnice řízení souhlasily s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud má za prokázané, že žalovaná využila dne [datum] v 15:39 hodin k přepravě městskou hromadnou dopravu provozovanou žalobkyní a neprokázala se kontrolorovi [číslo] platným jízdním dokladem (neprokázala se žádným dokladem), který by ji k této přepravě opravňoval (žalovaná byla kontrolována v tramvajové lince [číslo]). O provedené přepravní kontrole byl sepsán protokol [číslo] který žalovaná podepsala a v jednom vyhotovení převzala; totožnost žalované byla při kontrole zjištěna z občanského průkazu. Podle smluvních přepravních podmínek žalobkyně činila přirážka za jízdu bez platného jízdního dokladu, která nebyla zaplacena na místě, částku 1 500 Kč, dlužné jízdné pak částku 24 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky dopisem ze dne [datum], odeslaným téhož dne, žalovaná však dlužnou částku neuhradila. Účastnice uzavřely smlouvu o přepravě osob podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdy smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podrobnosti stanoví podle § 2551 o. z. přepravní řády. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zák. č. 266/1994 Sb., o dráhách, průvodčí drážního vozidla, osoba, která řídí drážní vozidlo, nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození a adresa pro doručování. Podle § 37 odst. 5 písm. b) citovaného zákona je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Podle § 37 odst. 6 citovaného zákona výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 500 Kč. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. V daném případě žalovaná jakožto cestující využila městskou hromadnou dopravu, avšak při kontrole se neprokázala platným jízdním dokladem, vznikla jí tak povinnost zaplatit neuhrazené jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni i právo na zákonný úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o.z., neboť žalovaná je ode dne následujícího po dni kontroly s placením svého závazku v prodlení. Požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 524 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna uhradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o.s.ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.