7 C 250/2021-16 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se jako právní nástupkyně [anonymizována dvě slova] [územní celek] [anonymizováno], se sídlem [adresa], [IČO] v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 27. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení dlužného jízdného a přirážky za porušení přepravních podmínek při jízdě bez platného jízdního dokladu veřejným dopravním prostředkem provozovaným předchůdkyní žalobkyně dne 2.1.2019. Okresní soud v Nymburce ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou a byl proto zrušen. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný postupem dle § 101 odst. 4 o.s.ř., proto soud dle § 115a o.s.ř. rozhodoval na základě účastníky předložených listin. Žaloba byla doručena žalovanému spolu s uvedenou výzvou dne 25.10.2021 na adresu trvalého bydliště náhradním způsobem. K žalobě se nijak nevyjádřil. V dané věci soud učinil následující závěr skutkového stavu. Žalovaný dne 2.1.2019 cestoval linkou [anonymizováno] vůz [anonymizováno] provozovanou [anonymizována dvě slova] [územní celek] [anonymizováno]. Na výzvu kontrolního orgánu v čase 11:09 v úseku zastávek [anonymizována dvě slova] – [příjmení] nepředložil jízdní doklad. Totožnost žalovaného byla ověřena z občanského průkazu. Zápis o přepravní kontrole podepsal. Smlouvou o postoupení ze dne 24.6.2020 postoupila [právnická osoba] [anonymizováno] [územní celek] [anonymizováno], pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení vyrozuměn jak právní předchůdkyní žalobkyně, tak v předžalobní výzvě. Soud posoudil projednávaný případ dle ust. § 2550 a násl a § 2578 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), § 37 odst. 4 písm. d), odst. 5 písm. b), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a § 3 odst. 1 vyhl. Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a návrhu v celém rozsahu vyhověl. Z předložených listinných důkazů měl soud tvrzení žalobkyně za prokázaná. Žalovaný použil v uvedeném případě k jízdě prostředek městské hromadné dopravy provozovaný předchůdkyní žalobkyně, přičemž se neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný tak svým jednáním porušil ustanovení výše citovaných právních předpisů, proto je povinen zaplatit dlužnou přirážku k jízdnému dle smluvních přepravních podmínek ve výši 1 500 Kč a jízdné v částce 16 Kč spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když předpis Evropských společenství - nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1370/2007 jinou úpravu nestanoví. Žalobkyně doložila postoupení pohledávky dle § 1879 o.z.. Ze strany žalované naopak tvrzena, natož prokázána, nebyla alespoň částečná úhrada tohoto dluhu. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142a o.s.ř. tak, že uložil žalované povinnost nahradit úspěšnému žalobci účelně vynaložené náklady v tomto řízení, představované částkou 400 Kč za zaplacený soudní poplatek, částkou odměny za zastoupení žalobcem v řízení zahájeném na návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech po 200 Kč za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb., celkem 3 úkony (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm.a) této vyhlášky, zvýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je zástupce žalobce z odměny náhrad odvést dle zvláštního právního předpisu v částce 189 Kč Celkem tak výše nákladů přiznaných žalobci činí částku 1 489 Kč Lhůta k plnění byla soudem v obou případech určena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jako zákonná třídenní.