7 C 251/2021-14 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se jako právnická osoba, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, domáhala v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 25.6.2021 po žalovaném zaplacení částky ve výroku I. rozsudku. Žalovaný byl evidován jako vlastník motocyklu se zdvihovým objemem válců motoru nad 350cm3 do 500 cm3 [registrační značka] který byl v období od 11.11.2019 10. 5. 2020 veden jako provozovaný bez sjednání pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Sazba příspěvku činila u tohoto vozidla 21 Kč za den, tj. za 182 dní částku 3 822 Kč, dále žalobkyně účtuje náklady na uplatnění nároku 300 Kč. Okresní soud v Nymburce ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou a byl z tohoto důvodu zrušen. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný postupem dle § 101 odst. 4 o.s.ř., proto soud dle §115a o.s.ř. rozhodoval na základě účastníky předložených listin. Žaloba byla doručena žalovanému spolu s uvedenou výzvou dne [datum] na adresu trvalého bydliště v záhlaví tohoto rozhodnutí vhozem do poštovní schránky. Soud učinil následující závěr skutkového stavu. Žalovaný byl jako vlastník motocyklu [registrační značka] s objemem válců motoru od 350 cm3 do 500 cm3 dopisem žalobkyně ze dne 16.9.2020 vyzýván k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel za období od 11.11.2019 10. 5. 2020, ve lhůtě 30 dní od doručení výzvy. Následně mu byla zaslána upomínka a předžalobní výzva. Na základě výše uvedených skutečností a důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba podaná žalobkyní je důvodná v celém rozsahu. V daném případě soud posoudil žalobu dle ustanovení zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve znění účinném od 1.1.2018 a má za prokázané, že žalovaný byl jako vlastník motocyklu v předmětném období pasivně legitimován k úhradě příspěvku za nepojištěné vozidlo odpovědnosti z provozu vozidla dle § 4 odst. 1 tohoto zákona ve výši stanovené vyhl.č. 205/1999 Sb., v ust. § 2 odst. 1 písm. c), tj. 21 Kč denně, celkem tedy 3 822 Kč za požadovaných 182 dní. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil, tudíž žádná ze skutečností, jež by ho úhrady této částky zprostila, např. uzavření pojistné smlouvy, tvrzena nebyla. V souladu s tímto ustanovením § 2a posledně uvedené vyhlášky přiznal soud žalobkyni také náklady spojené s uplatněním práva ve výši 300 Kč. Součástí tohoto plnění v celkové částce 4 122 Kč soud stanovil také zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když k prodlení žalovaného došlo nejdříve den následující po lhůtě stanovené k úhradě ve výzvě z 16.9.2020. Podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o.s.ř. přiznal soud zároveň úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému představované částkou 400 Kč za soudní poplatek, částkou odměny za zastoupení žalobkyně v řízení zahájeném na návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech po 200 Kč za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb., celkem požadované 3 úkony (sepis žaloby, předžalobní kvalifikované výzvy, převzetí věci), náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm.a) této vyhlášky, zvýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je zástupce žalobkyně z odměny náhrad odvést dle zvláštního právního předpisu v částce 189 Kč Celkem částku 1 489 Kč. Lhůta k plnění byla soudem v obou případech určena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jako zákonná třídenní.