7 C 271/2021-25 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu, doručeným soudu dne 31. 5. 2021, domáhala po žalovaném zaplacení částek uvedených ve výroku I. rozsudku. Uvedla, že jde o jízdné a přirážku za porušení přepravních podmínek při jízdě dne 19.3 a 31.3.2021 bez platného jízdního dokladu veřejným dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní a zákonný úrok z prodlení. Soud ve věci vydal platební rozkaz, který se nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou a byl proto zrušen ve smyslu § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto dle § 115a o. s. ř. rozhodoval na základě listin předložených účastníky. Nezletilému žalovanému i jeho zákonnému zástupci byla žaloba spolu s uvedenou výzvou doručena dne 14. 10. a 15.10.2021 ([role v řízení] nezl. [celé jméno žalovaného] st.) na adresy trvalých pobytů náhradním způsobem, vyjádření k žalobě nebylo podáno. Soud učinil následující závěr skutkového stavu. Žalovaný ve dnech 19.3 a 31.3.2021 cestoval linkou [anonymizována dvě slova] provozovanou [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec]. Na výzvu kontrolního orgánu dne 19.3.2021 v čase 14:16 hod. v úseku zastávky [anonymizováno] a dne 31.3.2021 v čase 15:00 hod. na zastávce [anonymizováno], nepředložil jízdní doklad. Totožnost žalovaného byla ověřována z [číslo obč. průkazu] [anonymizována dvě slova]. Zápis podepsal v obou případech. Přirážka za jízdu bez platného jízdního dokladu činí 1 500 Kč. Současně nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by jízdní či přirážku byť zčásti uhradil. Soud posoudil projednávaný případ dle ust. § [číslo] a násl a § 2578 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), § 37 odst. 4 písm. d), odst. 5 písm. b), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a § 3 odst. 1 vyhl. Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a návrhu v celém rozsahu vyhověl. Z předložených listinných důkazů měl soud tvrzení žalobkyně za prokázaná. Žalovaný použil v uvedených případech k jízdě prostředek městské hromadné dopravy provozovaný žalobkyní, přičemž se neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný tak svým jednáním porušil ustanovení výše uvedených právních předpisů, proto je povinen zaplatit žalobkyni dlužnou přirážku k jízdnému dle smluvních přepravních podmínek ve výši 2x 1 500 Kč a jízdné v částce 2x24 Kč spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když předpis Evropských společenství - nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1370/2007 jinou úpravu nestanoví. Ze strany žalovaného naopak tvrzena, natož prokázána, nebyla alespoň částečná úhrada tohoto dluhu. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142a o.s.ř. tak, že uložil žalovanému povinnost nahradit úspěšné žalobkyni účelně vynaložené náklady v tomto řízení, představované částkou 400 Kč za zaplacený soudní poplatek, částkou odměny za zastoupení žalobkyně v řízení zahájeném na návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech po 200 Kč za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb., celkem 3 úkony (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm.a) této vyhlášky, zvýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je zástupce žalobkyně z odměny a náhrad odvést dle zvláštního právního předpisu v částce 189 Kč Celkem tak výše nákladů přiznaných žalobci činí částku 1 489 Kč. Lhůta k plnění byla soudem v obou případech určena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jako zákonná třídenní.