7 C 274/2021-16 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 25. 6. 2021 domáhala po žalované zaplacení přirážky za porušení přepravních podmínek při jízdě bez platného jízdního dokladu veřejným dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní dne 30.4.2021 v částce 1 524 Kč celkem. Okresní soud v Nymburce ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou a byl proto zrušen. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná postupem dle § 101 odst. 4 o.s.ř., proto soud dle § 115a o.s.ř. rozhodoval na základě účastníky předložených listin. Žaloba byla doručena žalované spolu s uvedenou výzvou dne 22.10.2021 náhradním způsobem na adresu v záhlaví. K žalobě se nijak nevyjádřila. V dané věci soud učinil následující závěr skutkového stavu. Žalovaná dne 30.4.2021 cestovala linkou [číslo] provozovanou [anonymizována tři slova] [obec]. Na výzvu kontrolního orgánu v čase 11:29 hod v úseku zastávky [anonymizováno] nepředložila platný jízdní doklad. Totožnost žalované byla ověřena z [číslo obč. průkazu]. Zápis o přepravní kontrole podepsala. Soud posoudil projednávaný případ dle ust. § 2550 a násl a § 2578 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, a § 3 odst. 1 vyhl. Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a návrhu v celém rozsahu vyhověl. Z předložených listinných důkazů měl soud tvrzení žalobkyně za prokázaná. Žalovaná použila k jízdě prostředek městské hromadné dopravy provozovaný žalobkyní, přičemž se neprokázala platným jízdním dokladem. Žalovaná tak svým jednáním porušila ustanovení výše uvedených právních předpisů, proto je povinna zaplatit žalobkyni dlužnou přirážku k jízdnému dle smluvních přepravních podmínek ve výši 1 500 Kč a jízdné 24Kč, celkem 1 524 Kč, spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když předpis Evropských společenství - nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1370/2007 jinou úpravu nestanoví. Ze strany žalované naopak tvrzena, natož prokázána, nebyla alespoň částečná úhrada tohoto dluhu. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142a o.s.ř. tak, že uložil žalované povinnost nahradit úspěšné žalobkyni účelně vynaložené náklady v tomto řízení, představované částkou 400 Kč za zaplacený soudní poplatek, částkou odměny za zastoupení žalobcem v řízení zahájeném na návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech po 200 Kč za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb., celkem 3 úkony (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm.a) této vyhlášky, zvýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je zástupce žalobce z odměny náhrad odvést dle zvláštního právního předpisu v částce 189 Kč Celkem tak výše nákladů přiznaných žalobci činí částku 1 489 Kč. Lhůta k plnění byla soudem v obou případech určena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jako zákonná třídenní.