10 C 205/2022-29 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeného nadepsanému soudu dne 4. 4. 2022, vůči žalované domáhala zaplacení neuhrazeného jízdného (32 Kč) a přirážky (1 000 Kč) za porušení přepravních podmínek při jízdě dopravním prostředkem provozovaným společností [právnická osoba] (dále postupitel I.), přičemž právo nárokovat toto plnění na žalobkyni přešlo z titulu postoupení. Žalovaná se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřila a k jednání se bez omluvy nedostavila, byť jí byly žaloba (15. 8. 2022) i předvolání k jednání (26. 9. 2022) řádně doručeny. Z předložených listin soud učinil níže rozvedený závěr o skutkovém stavu. Žalovaná se v rámci kontroly, provedené dne 19. 7. 2021 ve vlaku [číslo] provozovaném postupitelem I. na trase [obec] v [obec] - [obec], neprokázala jízdním dokladem. O provedené kontrole bylo vystaveno potvrzení [číslo] („ Potvrzení o nedodržení SPPO“), jež žalovaná, identifikovaná prostřednictvím občanského průkazu, podepsala. Průběh provedené kontroly následně zaznamenala vlakvedoucí, [jméno] [příjmení], v dokumentu označeném jako„ Oznámení o závadách“. Za jízdu bez platného jízdního dokladu postupitel I., v souladu se svým tarifem, v t. č. účinném znění, žalované naúčtoval jednak jízdné (32 Kč), odpovídající tarifní hodnotě trasy [obec] v [obec] - [obec], a dále též přirážku 1 000 Kč, jejíž výši mohla žalovaná snížit na 400 Kč v případě, pokud by předepsané plnění zaplatila již při kontrole, případně ve zkrácené lhůtě. Žalovaná nicméně předepsané plnění nesplatila a postupitel I. následně právo na jeho úhradu, na základě„ Smlouvy o postoupení pohledávek [číslo]“ ze dne 18. 1. 2022, jako pohledávku [číslo] převedl na žalobkyni, resp. jejího právního předchůdce, společnost [právnická osoba], která, prostřednictvím svého zástupce, žalovanou dopisem ze dne 26. 1. 2022, podaným k poštovní přepravě dne 1. 2. 2022, o aktu převodu vyrozuměla a současně ji, pod sankcí soudního vymáhání, vyzvala k plnění Soud kvalifikoval projednávaný případ dle § 2052 o. z., dle § 2550 a násl. o. z., zejména s odkazem na § 2578 o. z., dále dle § 37 odst. 4 písm. d), odst. 5 písm. b), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, a dle § 3 odst. 1 vyhl. Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a návrhu v celém rozsahu vyhověl. Z předložených listinných důkazů vzal soud tvrzení žalobkyně za prokázaná. Žalovaná použila k jízdě prostředek hromadné dopravy provozovaný postupitelem I., aniž by se prokázala jízdním dokladem. Žalovaná tak svým jednáním porušila ustanovení výše uvedených právních předpisů, a proto byla povinna zaplatit postupiteli I. jízdné (32 Kč) i přirážku k jízdnému (1 000 Kč) dle příslušného tarifu, jako tzv. penále (obdobně viz nález Ústavního soudu publikovaný jako [číslo] Sb.), to vše spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jdoucím z částky 1 032 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, neboť splatnost zde vymezeného plnění byla stanovena k 19. 7. 2021, a žalovaná se tak, ve smyslu § 1968 o. z., k následujícímu datu dostala do prodlení. S tím, že nevyužila možnost splatit předepsané plnění na místě kontroly či ve zkrácené lhůtě, a plnit tak s nižší přirážkou. Žalobkyně pak právo na nárokované plnění, jako pohledávku, nabyla i s příslušenstvím z titulu postoupení celého souboru obdobných pohledávek, ve smyslu § 1879 o. z. ve spojení s § 1880 odst. 1 o. z. a s § 1887 o. z. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalované uložil povinnost nahradit v řízení úspěšné žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, neboť tato, v souladu s § 142a odst. 1 o. s. ř., žalovanou před podáním žaloby vyzvala k dobrovolnému zaplacení nárokovaného plnění. Výše náhrady sestává z částky 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a částky odměny za 3 úkony právní služby (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), jejichž tarifní hodnotu, 200 Kč, soud určil s odkazem na § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť šlo v projednávané věci o řízení v tarifní hodnotě do 10 000 Kč zahájené na návrh podaný na ustáleném vzoru podávaném žalobkyní opakovaně, a to ve skutkově i právně obdobných věcech. Dále žalobkyni náleží též právo na náhradu hotových výdajů jejího zástupce za 3 shora uvedené úkony právní služby po 100 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky, to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je zástupce žalobkyně z odměny a náhrad povinen odvést dle zvláštního právního předpisu, ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., konkrétně v částce 189 Kč Celkem tak výše náhrady nákladů řízení činí částku 1 489 Kč. Lhůta k plnění byla v obou případech určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako zákonná, tedy třídenní. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna provést k rukám zástupce žalobkyně, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.