12 C 299/2021-18 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně domáhala po žalované peněžitého plnění uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku, a to jako nezaplacené jistiny ve výši 4.000 Kč a poplatku za poskytnutí jistiny ve výši 1.520 Kč, vše dle smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] [číslo] kterou uzavřel se žalovaným věřitel a právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO], s tím že splatnost nastala dne [datum]. Ode dne následujícího požalovala žalobkyně zákonné úroky z prodlení z neuhrazené jistiny a poplatku. 2. V řízení nebylo prokázáno, že by se žalobkyně písemně dohodla s věřitelem o postoupení pohledávek za žalovanou dle smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] [číslo] Smlouva o postoupení pohledávek [číslo] kterou žalobkyně k tomuto tvrzení navrhla a soudu předložila, neobsahuje podpisy účastníků smlouvy ani Přílohu [číslo] seznam pohledávek. Tvrzení, že se věřitel dne [datum] písemně dohodl se žalovanou o závazku poskytnout žalovanému finanční prostředky v částce 4.000 Kč formou bezhotovostního převodu na účet a o závazku žalované tyto vrátit formou měsíčních splátek, spolu s poplatkem ve výši 1.520 Kč, nebyla prokázána. Smlouva, kterou žalobkyně předložila, není žalovanou vlastnoručně podepsána. Pakliže účastníci smlouvy právní jednání učinili prostřednictvím elektronických prostředků, není z provedených důkazů zřejmý způsob ověření identity žalované. Proto nebylo možné dovodit, že žalovaná projevila vůli směřující k uzavření uvedené smlouvy se žalobkyní. Nebylo ani prokázáno, že věřitel částku 4.000 Kč skutečně převedl bezhotovostně na účet žalované či jinak předal, neboť z potvrzení o provedené platbě částky 4.000 Kč není zřejmé, že by platba byla provedena na účet žalované. 3. Podle § 1879 NOZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (z. s. ú.) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 6. Podle § 104 z. s. ú. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. 7. Podle ust. § 561 odst. 1 OZ k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 8. Podle § 2 písm. a) zákona č. 227/2000 Sb., zákon o elektronickém podpisu, elektronickým podpisem údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené, a které slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě. 9. Žalobkyně předně v řízení neprokázala žádnou z rozhodujících skutečností pro posouzení její aktivní věcné legitimace, tedy že ve smyslu ust. § 1879 o. z. bylo na žalobkyně převedeno právo věřitele domáhat se po žalované plnění dle smlouvy ze dne [datum], avšak ani skutečnosti, ze kterých by vyplývalo právo věřitele na vrácení poskytnutých finančních prostředků a zaplacení úroků ve smyslu ust. § 2395 odst. 1 OZ. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému jednání, sama se tak vzdala možnosti být soudem poučena podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě doplnit důkazní návrhy k tvrzením, že jí byla postoupena pohledávka věřitele a že mezi věřitelem a žalovaným byl písemně dohodnut závazek žalobce poskytnout žalovanému částku 5.000 Kč a závazek žalovaného tuto částku vrátit v dohodnutém termínu a zaplatit úroky, a o následcích nesplnění této povinnosti. Zejména z důvodu, že žalobkyně v řízení neprokázala svoji aktivní věcnou legitimaci, se soud již dále nezabýval dalším dokazováním tvrzení žalobkyně, že věřitel částku 4.000 Kč skutečně převedl na účet žalované, a žalobu jako nedůvodnou zcela zamítl. 10. Právo na náhradu nákladů řízení by podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. měla žalovaná, neboť byla ve sporu zcela úspěšná. Žalované však v řízení žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II.