17 C 184/2021-59 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že mezi její právní předchůdkyní (společnosti [právnická osoba], [IČO] – dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla dne 17. 1. 2018 uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr k jeho běžnému účtu č. [bankovní účet], a to až do výše povoleného úvěrového limitu 5 000 Kč. Dohodnuto rovněž bylo, že úvěr bude úročen sazbou 21,99 % ročně a v případě porušení smlouvy též úrokem z prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně umožnila žalovanému čerpat poskytnutý úvěr na běžném účtu dne 17. 1. 2018. Žalovaný byl povinen udržovat na běžném účtu minimální kreditní příjem ve výši 50 % povoleného limitu. Jelikož toto žalovaný nedodržel a poslední kreditní příjem provedl dne 22. 5. 2018, přistoupila banka dne 13. 12. 2012 k převedení zůstatku ve výši 3 882,72 Kč na nově zřízený úvěrový účet [číslo]. Úvěruschopnost žalovaného banka ověřovala z jím předložených listin, zejména z potvrzení o jeho příjmu, dále vycházela z výdajů odhadnutých dle historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů. V době podání žádosti měl žalovaný závazky vůči právní předchůdkyni žalobkyně s celkovou výší splátek 2 128,42 Kč, jiné závazky žalovaný neměl. Na základě těchto zjištění dospěla právní předchůdkyně k tomu, že žalovaný je schopen poskytnutý kontokorent řádně splácet. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 4. Dne 17. 1. 2018 podal žalovaný žádost o povolení debetního zůstatku. V rámci žádosti uvedl, že je svobodný, bydlí ve vlastním domě/bytě, je zaměstnán jako dělník na dobu určitou s příjmem 11 052 Kč čistého. K žádosti přiložil potvrzení o výši příjmu. Dne 17. 1. 2018 byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, dle níž byl žalovanému zřízen běžný účet č. [bankovní účet]. Následně byly mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřeny dispozice ke smlouvě, dle nichž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému tzv. flexikredit s výší povoleného limitu 5 000 Kč. Zároveň bylo mezi účastníky sjednání, že minimální kreditní příjem žalovaného musí činit 50 % povoleného limitu. Úroková sazba pak byla sjednána ve výši 21,99 % ročně. Žalovanému byl poskytnut kontokorent dne 17. 1. 2018. Dne 13. 12. 2018 byla z běžného účtu žalovaného převedena částka 3 882,72 Kč na nově zřízený úvěrový účet žalovaného. Toto bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z 13. 12. 2018. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi žalobkyní a její právní předchůdkyní dne 21. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 2. 2. 2021, který byl žalovanému dne 4. 2. 2021 odeslán. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: <i>6. Dle §1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle § 1880 odst. 1 o.z. nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 7. Pokud se týče aktivní legitimace žalobkyně k podání žaloby, pak ta byla prokázána žalobkyní předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], kdy k tomuto dni na žalobkyni přešla předmětná pohledávka, o čemž byl žalovaný písemně informován. Soud proto uzavřel, že žalobkyně je v tomto sporu aktivně legitimována. <i>8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.</i> <i>9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>10. Podle § 1970 o.z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 11. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru, přičemž před jejím uzavřením právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti posoudit, zda je žalovaný schopen poskytnutý úvěr splácet. Soud přitom přihlížel primárně k výši sjednaného úvěru a způsobu jeho čerpání, tj. že se jednalo o tzv. kontokorentní úvěr. Za té situace je soud přesvědčen o tom, že s ohledem na zjištěný příjem žalovaného a sjednanou výši kontokorentního úvěru, byl žalovaný schopen poskytnutou částku žalobkyni splatit, což ostatně do června 2018 každý měsíc činil. Žalovaný však neplnil sjednané podmínky úvěru, když od června 2018 neměl požadovaný minimální kreditní příjem. Ke dni 13. 12. 2018 tak byl žalovanému kontokorent zrušen, což bylo žalovanému písemně oznámeno. K tomuto dni činil vyčerpaný úvěr částku 3 882,72 Kč. Vyjma jistiny soud žalobkyni přiznal i právo na úhradu sjednaného úroku 21,99 % ročně z této částky, jakož i úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne 29. 1. 2021 do zaplacení. S ohledem na shora uvedené má proto soud za to, že žaloba byla podána důvodně, a proto rozhodl tak, jak je ve výroku I. uvedeno. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 882,72 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Užití § 14b a. t. je odůvodněno tím, že jen u zdejšího soudu je vedeno několik skutkově i právně téměř shodných řízení, které byly žalobkyní zahájeny návrhem podaným na ustáleném vzoru, lišícím se pouze co do dat a částek (k tomu srov. např. řízení sp.zn. 12 C 239/2021, 6 C 247/2021, 5 C 291/2021).