5 C 121/2022-27 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o odvádění odpadních vod č. 2020 [číslo] ze dne [datum] na dobu neurčitou. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala v odběrném místě na adrese [adresa žalovaného], odvádět z tohoto místa odpadní vody. Žalovaný se naopak zavázal hradit žalobkyni stočné. Žalovaný však neuhradil stočné, které bylo vyfakturováno čtvrtletně na základě evidenčního listu paušálního odběru [číslo]. Konkrétně žalovaný neuhradil fa [číslo] znějící na částku 1.667 Kč, splatnou dne [datum]; fa [číslo] znějící na částku 1.482 Kč, splatnou dne [datum]; fa [číslo] znějící na částku 1.766 Kč, splatnou dne [datum]; fa č. [anonymizováno] - [číslo], znějící na částku 1.717 Kč, splatnou dne [datum]; fa č. [anonymizováno] - [číslo], znějící na částku 1.717 Kč, splatnou dne [datum]. Uplatněný nárok tedy celkem 8.349 Kč. Žalovaný však na svůj dluh ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně ničeho nezaplatil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť účastníci svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovili postupem dle § 101 odst.4 o.s.ř. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Rumunska. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. V průběhu řízení pak soud zjistil, že žalovaný se zdržuje na adrese uvedené shora. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána. Pokud jde o hmotné právo je v daném případě rozhodné ustanovení čl. 4 odst. 1 písm. f) Nařízení EP a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého je pro smlouvu o distribuci rozhodné právo země, v níž má distributor obvyklé bydliště. Rozhodné je tak právo české. <b>Soud zjistil tento skutkový stav věci:</b> Mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o odvádění odpadních vod č. č. 2020 [číslo] ze dne [datum] na dobu neurčitou. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala v odběrném místě na adrese [adresa žalovaného], odvádět z tohoto místa odpadní vody. Žalovaný se naopak zavázal hradit žalobkyni stočné s tím, že množství odváděných vod bude zjišťováno směrnými čísly roční potřeby vody. Žalovaný však neuhradil stočné, které bylo vyfakturováno čtvrtletně na základě evidenčního listu paušálního odběru [číslo]. Konkrétně žalovaný neuhradil fa [číslo] znějící na částku 1.667 Kč, splatnou dne [datum]; fa [číslo] znějící na částku 1.482 Kč, splatnou dne [datum]; fa [číslo] znějící na částku 1.766 Kč, splatnou dne [datum]; fa č. [anonymizováno] - [číslo], znějící na částku 1.717 Kč, splatnou dne [datum]; a fa č. [anonymizováno] - [číslo], znějící na částku 1.717 Kč, splatnou dne [datum]. Uplatněný nárok tedy celkem 8.349 Kč. Žalovaný však na svůj dluh ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně ničeho nezaplatil. Zjištěný skutkový stav posoudil soud ve světle dále citovaných právních ustanovení. Podle ustanovení § 8 odst. 14 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, v platném znění, vlastník kanalizace má právo na úplatu za odvádění odpadních vod (dále jen "stočné"), pokud ze smlouvy uzavřené podle odstavce 2 nevyplývá, že stočné se platí provozovateli kanalizace (§ 20). Právo na stočné vzniká okamžikem vtoku odpadních vod do kanalizace. Stočné je úplatou za službu spojenou s odváděním a čištěním, případně zneškodňováním odpadních vod. Právo na úplatu pevné složky stočného vzniká podle podmínek stanovených ve smlouvě uzavřené podle odstavce 6, v níž je sjednána dvousložková forma stočného, popřípadě dnem účinnosti obecně závazné vyhlášky obce vydané v samostatné působnosti obce nebo rozhodnutím nejvyššího orgánu právnické osoby, která je vlastníkem vodovodů a kanalizací podle § 20 odst. 4. Náležitosti smlouvy o dodávce vody a náležitosti smlouvy o odvádění odpadních vod stanoví prováděcí právní předpis (odst. 15 citovaného zákona). Soud tedy vyhověl žalobkyni co do požadovaného zákonného příslušenství pohledávky ve smyslu ustanovení § 1970 o.z., když období, za něž žalobkyně úrok z prodlení požaduje, je obdobím, kdy byl žalovaný s plněním své jednotlivé povinnosti v prodlení. Požadovaná výše úroku pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8.349 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. [obec] plnění náhrady nákladů podle § 149 odst. 1 o.s.ř.