5 C 262/2021-20 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že uzavřela s žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum] Smluvní strany se ve smlouvě dohodly, že cena elektrické energie bude určena ceníkem žalobkyně platnými pro dané fakturační období, a že splatnost vyúčtování spotřeby elektrické energie bude stanovena ve faktuře za příslušné zúčtovací období. Na základě shora uvedené smlouvy poskytovala žalobkyně žalovanému v odběrném místě na adrese [adresa žalovaného], dodávku elektrické energie. Fakturou [číslo] ze dne [datum] byla žalovanému vyúčtována spotřeba elektrické energie za období od 8. 9. 2018 do 17. 7. 2019 ve výši 142.679 Kč se splatností do 7. 8. 2019. Na tuto fakturu uhradil žalovaný postupně částku 13.404,07 Kč dne 14. 1. 2020 (2x), částku 13.394,34 Kč dne 17. 2. 2020, částku 13.394,34 Kč dne 16. 3. 2020, částku 13.394,34 Kč dne 16. 4. 2020, částku 13.394,57 Kč dne 15. 5. 2020, částku 18.770,27 Kč dne 7. 7. 2020. K úhradě tak zbývá 43.523 Kč. Žalobkyně vyzvala před podáním žaloby žalovaného k úhradě zbývající pohledávky. Žalovaný na tento svůj dluh ke dni podání žaloby však ničeho neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V dané věci se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Ukrajiny. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. V průběhu řízení pak soud zjistil, že žalovaný se na adrese uvedené shora zdržuje. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána. Pokud jde o hmotné právo je v daném případě rozhodné ustanovení čl. 4 odst. 1 písm. f) Nařízení EP a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého je pro smlouvu o distribuci rozhodné právo země, v níž má distributor obvyklé bydliště. Rozhodné je tak právo české. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 9. 2. 2022. Žaloba byla žalovanému do jeho vlastních rukou doručena již dne 13. 12. 2021. Předvolání k jednání, v němž byl žalovaný o následcích nedostavení se poučen, bylo žalovanému doručeno dne 17. 1. 2022, tedy nejméně 10 dnů před jednáním. Přesto se žalovaný bez důvodné a včasné omluvy k prvnímu jednání nedostavil. Právní zástupce žalobkyně se k prvnímu jednání dostavil a vydání rozsudku pro zmeškání navrhl. Soud proto pokládal tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Podle § 153b odst. 1 o.s.ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Soud proto dle § 153b o.s.ř. rozhodl rozsudkem pro zmeškání v intencích dále citovaných ustanoveních, která dopadají na právní posouzení věci. Podle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., zákona o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, v platném a účinném znění (dále jen„ energetický zákon“), smlouvou o sdružených dodávkách elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném a účinném znění (dále jen„ o. z.“) se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11.202,11 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.742 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 43.523 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2.860 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 9. 2. 2022 náhrada 2.858,27 Kč za 314 ujetých km v částce 2.058,27 Kč (37,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 5 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7.818,27 Kč ve výši 1.641,84 Kč.