5 C 63/2022-28 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná dne [datum] cestovala autobusem linkou [číslo] veřejné hromadné přepravy provozované žalobkyní a nemohla se při přepravní kontrole prokázat platným jízdním dokladem. Naplnila tak podmínky pro to, aby po ní žalobkyně požadovala úhradu jízdného ve výši 30 Kč a přirážky 1.500 Kč. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila, ačkoliv byla o zaplacení upomínána. Žalovaná uplatněný nárok nezpochybnila. Na svou obranu zejména uvedla, že její současná sociální a majetková situace neumožňuje, aby svůj dluh uhradila celý najednou. Doložila potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti, když podstupuje léčbu závislosti. Zdůraznila, že její příjem tvoří jen dávky hmotné nouze – příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení, vše v celkové výši 9.260 Kč. Po zaplacení stravy a ubytování v komunitě (7.800) jí tak zbývá jen 1.460 Kč měsíčně. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně i žalovaná s tímto postupem výslovně souhlasily. <b>Po provedeném dokazování zjistil soud tento skutkový stav věci:</b> Ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne [datum] má soud prokázáno, že žalovaná byla uvedeného dne v [obec] na zastávce„ [anonymizováno]“ autobusové linky [číslo] hromadné dopravy provozované žalobkyní kontrolována a nepředložila na výzvu platný jízdní doklad. Totožnost žalované byla zjištěna z předloženého [číslo obč. průkazu]. Naplnila tak podmínky pro to, aby po ní žalobkyně požadovala úhradu jízdného ve výši 30 Kč a přirážky ve výši 1.500 Kč. Žalovaná byla o zaplacení upomínána. Z potvrzení o pobytu v [anonymizována tři slova] a smlouvy o poskytnutí sociální služby ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná nastoupila dobrovolnou dlouhodobou resocializační léčbu, která by měla být ukončena nejdéle dne [datum]. Příjem žalované pak tvoří jen dávky hmotné nouze - příspěvek na živobytí ve výši 3.860 Kč měsíčně a doplatek na bydlení ve výši 5.400 Kč měsíčně, tj. celkem 9.260 Kč. Zjištěný skutkový stav posoudil soud ve světle dále citovaných právních ustanovení. Účastníci uzavřeli smlouvu o přepravě osob podle § 2550 o.z., kdy smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podrobnosti stanoví podle § 2551 o. z. přepravní řády. Podle § 18a odst. 1 zák. č. 111/1994 Sb. řidič a průvodčí vozidla veřejné linkové dopravy a jiná osoba pověřená dopravcem veřejné linkové dopravy a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále jen pověřená osoba) je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti a plynulosti dopravy a bezpečnosti ostatních cestujících. Pověřená osoba je, mimo jiné, oprávněna mimo jiné uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího, aby se prokázal osobními údaji. Podle § 18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb. cestující je povinen, mimo jiné, na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození a adresa pro doručování. Podle § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Soud vyhověl žalobkyni i co do příslušenství přiznané pohledávky ve smyslu ustanovení § 1970 o.z., když období, za něž žalobkyně úrok z prodlení požaduje, je obdobím, kdy byla žalovaná s plněním své povinnosti již v prodlení. Požadovaná výše úroků z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1.530 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Pokud jde o lhůtu k plnění, soud rozhodl v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř., a to s ohledem na osobní, výdělkové a majetkové poměry žalované. Pokud se žalovaná domáhala toho, aby soud splnění povinnosti časově odložil do doby, až ukončí léčbu, tak takový postup nemá oporu v zákoně. Soud proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit dluh ve splátkách, s čímž žalobkyně výslovně souhlasila a navrhla výši splátek ve výši 300 Kč měsíčně. Proto soud uložil splácet přiznaný nárok v měsíčních splátkách po 150 Kč a náhradu nákladů řízení rovněž v měsíčních splátkách po 150 Kč (dohromady 300 Kč měsíčně), a to vždy pod ztrátou výhody splátek, což dále zajišťuje, že nastavené splátky neznamenají neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele.