6 C 8/2022-22 — Okresní soud v Nymburce

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého na základě smlouvy [číslo] ze dne [datum] a dodatku ze dne [datum]. 3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 4. Mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy, ve které se žalobkyně zavázala umožnit žalované čerpat peněžní prostředky do výše 10 000 Kč (kontokorent) a žalovaná se zavázala čerpané peněžní prostředky průběžně splácet a zaplatit úroky. Žalovaná dne [datum] čerpala od žalobkyně peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná čerpané peněžní prostředky žalobkyni nevrátila. Žalobkyně před uzavřením smlouvy, resp. dodatku ke smlouvě nezajistila dostatek informací a podkladů, tak aby mohla spolehlivě porovnat příjmy a výdaje žalované za účelem posouzení, zda je žalované schopna splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně dne [datum] odeslala žalované výzvu k zaplacení dlužné částky. 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. 6. Mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“) ve spojení s § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky do výše 10 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalované vrátit spolu s úrokem. 7. Žalobkyně při poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně neposoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr (úvěruschopnost žalované), a proto soud shledal dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou a to absolutně (viz např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71; rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). 8. Jelikož soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu za neplatnou, tedy plnění poskytnuté na základě této smlouvy bylo ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ plněním z právního důvodu, který odpadl, je žalovaná povinna žalobkyni dle § 2991 odst. 1 OZ vydat oč se obohatila a to konkrétně částku 10 000 Kč. 9. Poněvadž je žalovaná se svým plněním peněžitého dluhu ve výši 10 000 Kč v prodlení, má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení z této částky. Splatnost částky 10 000 Kč představující bezdůvodné obohacení nastala dle § 1958 odst. 2 OZ na základě předžalobní výzvy odeslané dne [datum], přičemž dle § 573 OZ se má za to, že došla 3 pracovní den, tedy dne [datum], žalovaná je tak v prodlení s placením svého peněžitého dluhu od [datum] (následujícího dne od dojití výzvy k zaplacení), a proto je povinna od tohoto data dle § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., zaplatit úrok z prodlení. 10. S ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy tedy soud shledal žalobu za důvodnou pouze co do částky ve výši 10 000 Kč, představují finanční prostředky, které byly žalobkyní žalované poskytnuty a výše specifikovaného úroku z prodlení. V ostatní části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 500 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 100 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 12. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění v trvání 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.