7 C 209/2022-13 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se domáhala po žalovaném v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 22.3.2022 zaplacení částky ve výroku I. rozsudku. Uvedla, že žalovaný byl ošetřen v [anonymizována tři slova] [obec] provozované žalobkyní dne 24.1.2021 Náklady ošetření mu byly vyúčtovány na částku 3 000 Kč se splatností 23.2.2021. Žalovaný uvedený dluh uznal a ničeho neuhradil. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný postupem dle § 101 odst. 4 o.s.ř., proto soud dle § 115a o.s.ř. rozhodoval na základě účastníky předložených listin. Žaloba byla doručena žalovanému spolu s uvedenou výzvou dne 23.8.2022 do vlastních rukou, k žalobě se nijak nevyjádřil. Soud učinil následující závěr skutkového stavu věci. Daňovým dokladem [číslo] vyúčtovala žalobkyně žalovanému pobyt na [anonymizována tři slova] na částku 3 000 Kč s DPH. Žalovaný uvedený dluh z důvodu poskytnutého ošetření v této výši téhož dne výslovně uznal a zavázal se ho zaplatit do 30 dnů. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by žalovaný cokoliv na uvedené plnění uhradil. Na základě výše uvedených skutečností a důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba podaná žalobkyní je důvodná v celém rozsahu. V daném případě soud posuzoval právní poměry vzniklé mezi účastníky dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.). Na základě doložených listinných důkazů měl soud prokázáno uznání dluhu žalovaným týkajícího se nároku na zaplacení částky 3000 Kč v listině ze dne 24.1.2022. Uznání dluhu dle ust. § 2053 o.z. zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání, která je vyvratitelná a posiluje postavení věřitele v tom směru, že již nemusí prokazovat existenci ani právní důvod dluhu. Naopak tím, kdo musí podat důkaz o tom, že závazek vůbec nevznikl nebo zanikl, se v takovém případě stává dlužník. Jelikož žalovaný žádnou z uvedených skutečností v řízení netvrdil, uložil mu soud uvedenou částku spolu s úroky z prodlení v zákonné výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. běžící ode dne následujícího po dohodnuté splatnosti (30 dnů) uhradit v zákonné třídenní lhůtě. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142a o.s.ř. tak, že uložil žalované povinnost nahradit úspěšné žalobkyni účelně vynaložené náklady v tomto řízení, představované částkou 400 Kč za zaplacený soudní poplatek, částkou odměny za zastoupení žalobcem v řízení zahájeném na návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech po 200 Kč za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb., celkem 3 úkony (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm.a) této vyhlášky, zvýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21%, kterou je zástupce žalobce z odměny náhrad odvést dle zvláštního právního předpisu v částce 189 Kč Celkem tak výše nákladů přiznaných žalobci činí částku 1 489 Kč. Lhůtu k plnění stanovil v obou případech zákonnou třídenní dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.