7 C 233/2022-28 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu, doručeným soudu dne 25. 4. 2022, domáhala po žalovaném zaplacení částek uvedených ve výroku I. rozsudku. Uvedla, že jde o jízdné a přirážku za porušení přepravních podmínek při jízdě dne 9. 2. 2022 a 23. 2. 2022 bez platného jízdního dokladu veřejným dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní a zákonný úrok z prodlení. Soud ve věci vydal platební rozkaz, který se nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou a byl proto zrušen ve smyslu § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto dle § 115a o. s. ř. rozhodoval na základě listin předložených účastníky. Nezletilému žalovanému byla žaloba spolu s uvedenou výzvou doručena dne 5. 9. 2022, jeho zákonnému zástupci dne 8. 9. 2022 a to na adresy trvalých pobytů náhradním způsobem, vyjádření k žalobě nebylo podáno. Soud učinil následující závěr skutkového stavu. Žalovaný využil dne 9. 2. 2022 a 23. 2. 2022 k přepravě městskou hromadnou dopravu provozovanou žalobkyní a neprokázal se kontrolorovi platným jízdním dokladem, který by jej k těmto přepravám opravňoval (žalovaný byl kontrolován dne 9. 2. 2022 v 18:48 hodin na trase autobusové linky [číslo] ve stanici [ulice], dne 23. 2. 2022 v 12:49 hodin na trase linky [anonymizována dvě slova] ve stanici [anonymizováno], totožnost žalovaného byla v obou případech ověřena občanským průkazem). O provedených přepravních kontrolách byl sepsán zápis (a to dne 9. 2. 2022 zápis [číslo] dne 23. 2. 2022 zápis [číslo]), který v obou případech žalovaný podepsal a vždy v jednom vyhotovení převzal. Dle smluvních přepravních podmínek žalobkyně činila přirážka za každou jízdu bez platného jízdního dokladu, která nebyla zaplacena na místě, 1 500 Kč, dlužné jízdné za každou jízdu 30 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky dopisem ze dne [datum], odeslaným téhož dne. Současně nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by žalovaný jízdné či přirážky byť zčásti uhradil. Soud posoudil projednávaný případ dle § 2550 a násl. a § 2578 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), § 37 odst. 4 písm. d), odst. 5 písm. b), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, a § 3 odst. 1 vyhl. Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a návrhu v celém rozsahu vyhověl. Z předložených listinných důkazů měl soud tvrzení žalobkyně za prokázaná. Žalovaný použil v uvedených případech k jízdě prostředek městské hromadné dopravy provozovaný žalobkyní, přičemž se neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný tak svým jednáním porušil ustanovení výše uvedených právních předpisů, proto je povinen zaplatit žalobkyni dlužnou přirážku k jízdnému dle smluvních přepravních podmínek ve výši 2 x 1 500 Kč a jízdné v částce 2 x 30 Kč spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když předpis Evropských společenství - nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1370/2007 jinou úpravu nestanoví. Žalovaný byl povinen dlužné jízdné a přirážku k jízdnému uhradit vždy v den kontroly (tj. 9. 2. 2022 a 23. 2. 2022), což však neučinil a vždy ode dne následujícího je v prodlení. Ze strany žalovaného naopak tvrzena, natož prokázána, nebyla alespoň částečná úhrada tohoto dluhu. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost nahradit úspěšné žalobkyni účelně vynaložené náklady v tomto řízení, představované částkou 400 Kč za zaplacený soudní poplatek, částkou odměny za zastoupení žalobkyně v řízení zahájeném na návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech po 200 Kč za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) celkem 3 úkony (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., zvýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je zástupce žalobkyně z odměny a náhrad odvést dle zvláštního právního předpisu v částce 189 Kč Celkem tak výše nákladů přiznaných žalobci činí částku 1 489 Kč. Lhůta k plnění byla soudem v obou případech určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako zákonná třídenní.