7 C 357/2021-19 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně v žalobě doručené soudu dne 21.10.2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výroku I. rozsudku. Uvedla, že jako poskytovatel elektronických komunikací uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytování těchto služeb [číslo] [číslo] jejíž nedílnou součástí byla kupní smlouva ke koupi specifikovaného koncového zařízení, které se žalovaný zavázal hradit formou splátek. Žalovaný tuto povinnost neplnil a přestal splátky hradit, žalobkyně proto zbývající splátky zesplatnila, což představuje žalovanou částku. Okresní soud v Nymburce ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou a byl z tohoto důvodu zrušen. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání postupem dle § 101 odst. 4 o.s.ř., proto soud dle §115a o.s.ř. rozhodoval na základě účastníky předložených listin. Žaloba byla doručena žalovanému spolu s uvedenou výzvou dne 20.1.2022 na adresu trvalého bydliště náhradním způsobem doručení dle § 49 odst. 4 o.s.ř. Soud učinil následující závěr skutkového stavu. Mezi účastníky byly dne 28.5.2020 uzavřeny dvě účastnické smlouvy, na jejímž základě se žalobkyně dohodla se žalovaným o poskytnutí 2 koncových zařízení [anonymizována dvě slova], za cenu 3 899Kč s podmíněnou slevou 1 000 Kč. Sleva byla podmíněna dodržením sjednané doby trvání smlouvy a v případě předčasného ukončení měl povinnost tuto vrátit. Jelikož žalovaný nehradil dohodnuté splátky, žalobkyně ve vyúčtování z 14.9.2020 vypověděla obě smlouvy. Současně vyúčtovala doklady [číslo] zbývající splátky 2x440Kč, dále fakturou [číslo] splátku 2x20 Kč, doklady [číslo] [číslo] podmíněnou slevu 2x 100 Kč, a [číslo] služby třetích stran. V projednávané věci měl soud po zhodnocení výše uvedených skutečností nárok žalobkyně za prokázaný v plném rozsahu. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva, jejíž součástí byla koupě výše specifikovaného zařízení dle § 2079 a násl o.z., které žalovaný převzal, jak vyplývá ze smlouvy, a kupní cenu se zavázal hradit ve splátkách, což porušil. Žalobkyně proto v souladu s ujednáním ve smlouvě přistoupila k jejímu zesplatnění a žalovaný je proto povinen cenu uhradit, když úhrada jakékoliv splátky z jeho strany tvrzena, natož prokázána nebyla (břemeno tvrzení a důkazní ohledně této skutečnosti tíží žalovaného). Žalovaný je povinen zaplatit i zbytek vyúčtované ceny, celkem za obě zařízení 2 920Kč, a tzv. služby třetích stran 249 Kč. Součástí tohoto plnění učinil soud také úroky z prodlení, které odpovídají jejich zákonné výši dle nař. vl. č. 351/2013 Sb., jdoucí dle návrhu žalobkyně ode dne následujícího po splatnosti poslední faktury. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142a o.s.ř. tak, že uložil žalované povinnost nahradit úspěšnému žalobkyni účelně vynaložené náklady v tomto řízení, představované částkou 400 Kč za zaplacený soudní poplatek, částkou odměny za zastoupení v řízení zahájeném na návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech po 300 Kč za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb., celkem 3 úkony (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm.a) této vyhlášky, zvýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je zástupce žalobkyně z odměny náhrad odvést dle zvláštního právního předpisu v částce 189 Kč Celkem tak výše nákladů přiznaných žalobkyni činí částku 1 489 Kč. Lhůta k plnění byla soudem v obou případech určena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jako zákonná třídenní.