7 C 8/2022-29 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výroku I. rozsudku. Požadovaný nárok odůvodnila tak, že se žalovaným uzavřela dne 14.1.2016 rámcovou smlouvu o finančních službách a následně o poskytnutí kontokorentního úvěru s limitem 5 000 Kč k osobnímu účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal hradit úroky z tohoto úvěru 18,90%. Současně se zavázal nepřekročit limit čerpání kontokorentu a celou výši kontokorentu splatit do 27.4.2016. Žalovaný tuto povinnost porušil, když překročil limit kontokorentu na - 6 825,71Kč. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a převodu pohledávky na úvěrový účet nepovolených debetních zůstatků k 3.2.2021 a požadovala i kapitalizované úroky a úroky z prodlení do zesplatnění a dále do zaplacení. 2. Ve věci bylo nařízeno jednání na dne 4.3.2022, ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud učinil následující závěr skutkového stavu. Dne 14.1.2016 uzavřeli [právnická osoba] a žalovaný smlouvu o finančních službách a kontokorentním úvěru současně, podle které se banka zavázala poskytnout kontokorentní úvěr v limitu do 5 000 Kč k účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,9%. Žalovaný se zavázal hradit bance pohledávky z úvěru způsobem uvedeným v podmínkách, zejména nepřekročit limit kontokorentu, který mohl čerpat opakovaně, podle čl. 7 vznik debetního zůstatku je porušením smlouvy. Žalovaný byl dopisem ze dne [datum] upozorněn na vznik nepovoleného přečerpání prostředků na účtu a vyzván k jeho splacení do 31.12.2020. K tomuto datu byl stav účtu - 6825,78 Kč. 4. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána důvodně. Smlouvou o úvěru se žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému možnost čerpání prostředků na účtu do povoleného limitu 5 tis. Kč. Mezi účastníky tak došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z., jenž se na právní posouzení použije. Žalovaný peněžní prostředky poskytnutého úvěru čerpal, jak vyplývá z doložené obratové historie a zavázal se je vrátit spolu s úroky ve výši 18,9% ročně. Jelikož žalovaný porušil ustanovení smlouvy o výši kreditního obratu, zesplatnila žalobkyně úvěr k 1.2.2021. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému splnit povinnost spočívající v zaplacení dlužného zůstatku v částce 6 825,78 Kč, když žádné úhrady na tyto částky žalovaným tvrzeny, natož prokázány, nebyly. S ohledem na charakter tohoto úvěrového produktu spočívající v překročení limitu účtu považoval zkoumanou úvěruschopnost žalovaného dle § 9 odst. 1 z.č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.) za dostatečnou. Soud současně zavázal žalovaného zaplatit dohodnutý úrok a úrok z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. jednak v kapitalizované výši a dále do zaplacení. 5. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142a o.s.ř. tak, že uložil žalovanému povinnost nahradit úspěšné žalobkyni účelně vynaložené náklady v tomto řízení, představované částkou 400 Kč za zaplacený soudní poplatek, paušální náhrady nezastoupeného účastníka řízení dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhl.č. 254/2015 Sb. 3x300 Kč, celkem 1 300 Kč Lhůta k plnění byla soudem v obou případech určena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jako zákonná třídenní.