8 C 212/2021-43 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se domáhá po žalované vyklizení ve výroku specifikovaného bytu. Žalobu odůvodnila tím, že je vlastníkem tohoto bytu a se žalovanou byla dne [datum] uzavřena nájemní smlouva, na základě které byla žalovaná oprávněna byt užívat do [datum] Nájemní smlouva nebyla prodloužena, ale žalovaná byt stále neoprávněně užívá. Zároveň žalovaná dlužila nájemné za měsíc srpen 2021, platbu za odpady za měsíc srpen 2021, vodné a stočné za červenec a srpen 2021, celkem 10 871 Kč Ani po skončení nájmu žalovaná za užívání bytu neplatila. 2. Řízení bylo usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], částečně zastaveno co do částky 10 871 Kč s tím, že žalovaná po podání žaloby uhradila dlužnou částku. 3. Žalovaná se vyjádřila tak, že vyklidit byt nemohla, neboť má v péči dva nezletilé syny, kteří s ní bydlí. Dosud nenašla jiné bydlení, ač hledala a stále hledá. Má ztíženou situaci tím, že jí otec dětí neplatí výživné. Na platbách za užívání bytu nemá žádný dluh, v bytovém domě se chovají řádně. Dopisem ze dne [datum] svojí situaci sdělila žalobkyni a poprosila jí o schovívavost s tím, že než si najde jiné bydlení, bude řádně hradit platby za užívání bytu. Má za to, že za takové situace žalobkyně vykonává své právo v rozporu s dobrými mravy. 4. Soud vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků v tom smyslu, že dne [datum] podepsali listinu označenou jako smlouva o nájmu bytu, na základě které žalovaná užívá byt [číslo] o dvou místnostech ve druhém nadzemním podlaží domu [adresa] na pozemku parc. č. st. [číslo] v k.ú. [obec]. Nájem byl sjednán na dobu určitou do [datum]. Žalovaná byt užívala již od března 2019. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně oznámila žalované, že nájemní smlouva nebude prodloužena. Žalované vznikl dluh za užívání bytu za poslední měsíc trvání smlouvy a následně za další měsíce, přičemž vše doplatila v listopadu 2021. Ke dni [datum] (den před soudním jednáním) nebylo zaplaceno nájemné za prosinec 2021, leden 2022 a únor 2022 a vodné a stočné za [anonymizováno] [rok], celkem 13 819 Kč. 5. Z informací o pozemku soud dále zjistil, že žalobkyně je v katastru nemovitostí evidována jako vlastník bytového domu [adresa] na pozemku parc. č. st. [číslo] v k.ú. [obec]. 6. Z dopisu ze dne [datum] včetně vrácené zásilky soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k vyklizení bytu před podáním žaloby. 7. Z rodných listů, rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], trestního příkazu Okresního soudu v Nymburce ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] a trestního příkazu [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že nezl. synové [jméno] a [jméno] byli svěřeni do výchovy žalované a otec [jméno] [příjmení] se zavázal platit výživné ve výši celkem 2 000 Kč měsíčně. [jméno] [příjmení] byl opakovaně odsouzen za přečin zanedbání povinné výživy, kterého se měl dopustit neplacením výživného za období od [datum] a od [datum]. 8. Další důkazy soud neprovedl, neboť se týkaly skutečností, které účastníci učinili nespornými. 9. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 10. Podle § 2292 o.z. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned. 11. Na základě skutkových zjištění ve světle shora citovaných ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o nájmu ve smyslu § 2201 o.z. na základě které byla žalovaná oprávněná užívat byt, a to na dobu určitou do [datum]. Žalovaná byla dopisem ze dne [datum] informována o tom, že nájemní smlouva nebude prodloužena. Počínaje dnem [datum] tak žalované vznikla povinnost byt vyklidit a předat žalobkyni ve smyslu § 2292 o.z. Vzhledem k tomu, že žalovaná byt užívá dosud, soud žalobě vyhověl. 12. K námitce žalované soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5.6.2019, sp.zn. 26 Cdo 74/2019, dle kterého skutečnost, že výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení bytu (nebo nemovité věci sloužící k bydlení) je uplatňován v rozporu s dobrými mravy, se podle okolností případu může projevit určením delší než zákonné lhůty k vyklizení (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) nebo i zamítnutím žaloby. Zamítnutí žaloby na vyklizení bytu (nemovitosti sloužící k bydlení) na základě aplikace § 3 odst. 1 obč. zák. však má být až poslední možností, jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost zákona v situaci, kdy by se odložené či podmíněné vyklizení bytu jevilo krajně nespravedlivým. 13. Žalovanou tvrzená situace dle soudu nedosahuje takové intenzity, aby bylo možné považovat vyklizení bytu (byť odložené) za krajně nespravedlivé. Žalovaná se sice nachází v tíživé životní situaci, kdy má v péči dva nezletilé syny, na které otec neplatí výživné, nicméně od skončení nájmu uplynulo již šest měsíců (od oznámení o neprodloužení nájmu již osm měsíců). Soud má za to, že jde o dostatečnou dobu, během které žalovaná mohla najít jiné bydlení za případného využití dávek státní sociální podpory či hmotné nouze. Žalované navíc opakovaně vznikl dluh v souvislosti s užíváním bytu. Za takové situace nelze spravedlivě požadovat po žalobkyni, aby byt žalované dále pronajímala. Soud vzal v úvahu i poměrně krátkou celkovou dobu nájmu (rok a půl), která rovněž nepředstavuje významnou okolnost z pohledu rozporu s dobrými mravy. Soud tedy neshledal důvody k zamítnutí žaloby, avšak s ohledem na situaci žalované (zejména na zájmy nezletilých dětí) považoval za vhodné prodloužit lhůtu k vyklizení na 30 dnů. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 804,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 750 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 450 Kč ve výši 1 354,50 Kč.